Etické zásady mlčenlivosti v psychoterapii: Jak je chráněno vaše soukromí v Česku

Mlčenlivost v psychoterapii není jen dobrý zvyk. Je to právní a etický závazek, který dělá z terapeutické místnosti místo, kde můžete mluvit o tom, co se vám nikdy jinde neodvážíte říct. Bez toho by terapie prostě nefungovala. Když se otevřete terapeutovi, nechcete být obávat, že vaše slova budou šeptána na chodbě, zaznamenána v souboru, nebo využita proti vám. A právě proto je mlčenlivost v Česku chráněna přísnými pravidly, která platí nejen během terapie, ale i po jejím skončení.

Co znamená mlčenlivost ve skutečnosti?

Mlčenlivost neznamená jen to, že terapeut neřekne vaše jméno na veřejnosti. Znamená, že všechno, co řeknete - i když to zní jako náhodná poznámka, zlobivý výkřik nebo pláč v tichu - je chráněno. To zahrnuje i informace o vašich rodinných příslušnících, vašich myšlenkách, emocích, senzitivních zkušenostech, i o tom, co jste si řekli s někým jiným, kdo také navštěvuje terapii. Pokud jste například v rodinné terapii a vaše manželka má jiného terapeuta, váš terapeut nesmí říct nic, co jste mu řekli o ní. A naopak.

Podle Etického kodexu psychologické profese (dokument vydaný Českou psychologickou komorou v prosinci 2017) je terapeut povinen chránit všechny osobní údaje klienta „bez ohledu na to, zda byly získány v přímém kontaktu, přes písemnou komunikaci nebo i jen pozorováním“. To znamená, že i když si v terapii něco všimnete, co se vám zdá důležité, nemůžete to později využít - ani jako „výukový příklad“.

Co se stane, když terapeut poruší mlčenlivost?

Porušení důvěrnosti není jen neetické. Je to vážné porušení povolání. Česká psychologická komora má pravomoc uložit pokutu až do výše 50 000 Kč za takové jednání. A to nejen pokud terapeut náhodně řekne vaše jméno na kávě. I pokud si s někým jiným o vás „povídá“ bez vašeho souhlasu - například při supervizi nebo při konzultaci - je to porušení. I v těchto případech musí terapeut nejprve získat váš písemný souhlas. A to i tehdy, když řekne: „Jenom jsem to chtěl zkontrolovat s kolegou.“

Je důležité vědět: terapeut nesmí vůbec nic z vašeho příběhu citovat, ani když se to zdá jako „výukový případ“. Pokud máte pocit, že vám terapeut říká něco, co jste mu řekli, a to bez vašeho souhlasu, máte právo se stěžovat. V roce 2018 se počet stížností kvůli nedostatečnému informování o důvěrnosti snížil o 18 % díky povinnému vysvětlení pravidel na začátku terapie. To znamená, že většina terapeutů dnes toto dělá správně. Ale ne všichni.

Kdy může terapeut překročit mlčenlivost?

Existují jen tři případy, kdy je terapeut povinen překročit mlčenlivost - a všechny jsou uvedeny v trestním zákoně. Nejsou to „obecné rizika“ nebo „podezření“. Jsou to konkrétní trestné činy:

1. Ohrožení života nebo zdraví třetí osoby - například pokud klient hrozí, že zavraždí někoho konkrétního, a má plán, jak to udělat.
2. Ohrožení dítěte nebo závislé osoby - pokud terapeut zjistí, že dochází ke zneužívání, zanedbávání nebo tělesnému násilí.
3. Povinnost překazit trestný čin - podle § 167 a § 168 trestního zákona, pokud klient přizná, že spáchal trestný čin, který musí být oznámen (např. znásilnění, těžké tělesné poškození).

Neexistuje žádná povinnost hlásit sebevražedné myšlenky, pokud nejsou spojeny s konkrétním plánem a prostředky. Také neexistuje povinnost informovat rodinu, dokonce i když klient trpí těžkou depresemi a odmítá léčbu. V Česku je to jinak než v Německu nebo ve Švédsku, kde se někdy zasahuje i v případě „vlastního ohrožení“. U nás se rozhoduje podle zákona, ne podle „dobrého mínění“.

Co musí terapeut říct na začátku?

Na první schůzce by vám terapeut měl vysvětlit nejen, jaká metoda používá, ale i právní hranice důvěrnosti. To není jen „formálnost“. Je to vážná část terapie. Pokud vám to nikdy neřekl, můžete se ho zeptat: „Můžete mi vysvětlit, kdy byste mohl informace sdílet s někým jiným?“

Ve většině klinik se to dělá tak, že klient dostane před první schůzkou dokument, který obsahuje:

• Co je důvěrnost a jak funguje
• Kdy a proč může být překročena
• Co se stane s vašimi záznamy
• Jak se zachází s elektronickou komunikací

Od roku 2020 je povinné, aby každá psychologická klinika měla tento dokument zveřejněný na své webové stránce. Pokud ho nemáte, můžete ho požádat. Pokud vám ho terapeut nevytiskne nebo nevysvětlí, je to varovný signál.

Elektronická komunikace a bezpečnost

Posledních pár let přineslo nové výzvy: e-mailem, WhatsAppem nebo Zoomem. A to je riziko. Nešifrovaná komunikace není bezpečná. Pokud vám terapeut posílá zprávu přes obyčejný e-mail nebo SMS, může být přístupná třetí straně - například vašemu partnerovi, zaměstnavateli nebo i hackerovi.

Podle doporučení České psychologické komory z roku 2022 musí terapeuti informovat klienty o rizicích nešifrované komunikace. Pokud chcete komunikovat elektronicky, měli byste používat šifrované služby jako Signal nebo Tutanota. Pokud vám terapeut posílá zprávy přes WhatsApp nebo Gmail, měli byste mu říct: „Nechci, abyste mě komunikoval tímto způsobem.“

Co se stane s vašimi záznamy?

Terapeut vede záznamy o vaší terapii - ale ty nejsou veřejné. Musí být uloženy bezpečně, v uzamčeném prostoru nebo v šifrovaném systému. Po ukončení terapie se záznamy uchovávají minimálně 10 let. Poté je musí zničit. Nemůžete je požádat o přístup jako k lékařským záznamům - ale můžete požádat o potvrzení, že byly zničeny. Pokud vám terapeut řekne, že „můžete si přečíst své záznamy“, je to nesprávně. Tyto záznamy nejsou vaše vlastní. Jsou nástrojem terapie. Ale máte právo vědět, jak jsou zacházeny.

Proč to všechno děláme?

Nejde jen o zákony. Jde o důvěru. Když víte, že vaše slova nebudou použita proti vám, můžete se otevřít. A to je přesně to, co dělá psychoterapii účinnou. MUDr. Kryl, který v roce 2008 psal o tomto tématu v časopise Psychiatrie pro praxi, říká: „Bezpečí terapeutického vztahu znamená pro terapeuta chránit důvěrnost veškerého dění v psychoterapii - nejen sdělených informací, ale i emocí.“

Chcete-li, aby terapie fungovala, potřebujete prostor, kde nemusíte mít strach. Kde můžete být zlý, zoufalý, zmatený, zlobivý - a přesto nebudete odsouzeni. Mlčenlivost je ta zábrana, která vám to umožňuje.

Co dělat, pokud se cítíte nebezpečně?

Je-li vám nejisté, jestli terapeut dodržuje pravidla, můžete:

• Zeptat se ho přímo: „Můžete mi přečíst, jaké jsou pravidla důvěrnosti, která platí u vás?“
• Zkontrolovat, zda má klinika na webu dokument o mlčenlivosti - podle zákona musí mít.
• Pokud se cítíte ohroženi, můžete se obrátit na Českou psychologickou komoru - mají oddělení pro stížnosti.
• Pokud se vám zdá, že terapeut porušuje důvěrnost, zapište si datum, co se stalo a kdo to řekl - to je důkaz.

Nejčastější problém, který se objevil v roce 2007, byl právě nedostatečné informování o důvěrnosti. Dnes je to mnohem lepší. Ale stále je to na vás, abyste se zeptali. Nikdo vám to neřekne, pokud nebudete chtít vědět.