Kdy volat 112 v psychické krizi: Kritéria a postup

Kdy je opravdu potřeba volat 112 v psychické krizi?

Volání 112 v psychické krizi je jedna z nejčastějších chyb, které lidé dělají, když se snaží pomoci sobě nebo někomu blízkému. Mnoho lidí si myslí, že když někdo pláče, má úzkost nebo říká, že nechce žít, je to důvod k volání tísňové linky. Ale to není pravda. 112 není psychologická linka. Je to poslední záchranný mechanismus, když život je v přímém nebezpečí. Pokud nevíte, kdy volat 112, můžete zbytečně zatížit záchranné služby a zamezit, aby pomohly těm, kdo skutečně potřebují okamžitou záchrannou pomoc.

Psychická krize není jen smutek nebo úzkost. Je to stav, kdy člověk přestává být schopen se udržet na nohou - fyzicky i psychicky. Ale ne každá krize vyžaduje sanitku, policii nebo hasiče. Pokud je osoba v bezpečí, neohrožuje sebe ani druhé, a nemá přístup k nástrojům pro sebevraždu, pak 112 není správná volba. V těchto případech pomůže mnohem lépe speciální linka, která má čas, trénink a zkušenosti právě s psychickými krizemi.

Co je skutečně důvodem k volání 112?

Operátoři 112 nejsou psychologové. Jsou to koordinátoři záchrany. A oni volají sanitku (155), policii (158) nebo hasiče (150) - nebo všechny najednou - jen tehdy, když je život v nebezpečí. Podle Hasičského záchranného sboru ČR je volání 112 v psychické krizi oprávněné jen v těchto případech:

• Osoba má konkrétní plán na sebevraždu a má k dispozici prostředky - například léky, nůž, zbraň nebo výšku.
• Osoba aktivně sebevražedně jedná - například se snaží otočit plynový kohout, skočit z výšky nebo si vstříknout nebezpečnou dávku léků.
• Osoba je v psychotické epizodě a jedná násilně - například ohrožuje druhé, ničí majetek, nebo se nechává zavřít v místnosti s nebezpečnými předměty.
• Došlo k vážnému fyzickému zhoršení kvůli psychické krizi - například osoba nejedla ani nepila dny, má závažné dehydrataci, nebo je v kómatu z předávkování.

Nejsou to případy, kdy někdo říká: „Mám hrozně špatně.“ Nejsou to případy, kdy někdo má panickou ataku, ale je doma, dýchá a nechce se ublížit. A ani to není, když někdo říká: „Nechci žít.“ Pokud neexistuje konkrétní plán, nástroj a okamžitá možnost provedení, pak 112 není potřeba.

Co dělat, když je krize, ale není hrozbou života?

Naštěstí existují specializované linky, které jsou přesně pro tyto situace. Nejznámější je Linka první psychické pomoci 116 123. Je to zdarma, anonymní a k dispozici 24 hodin denně. Nejde o rozhovor s někým, kdo vás posuzuje. Jde o to, aby někdo vás slyšel - bez soudů, bez tlaku, bez otázek, které vás zatěžují.

Linka 116 123 používá protokol SEDL, který funguje takto:

1. S - Stanovení bezpečnosti: „Jsi v bezpečí? Je někdo s tebou?“
2. E - Empatie: „To zní strašně. Děkuju, že jsi to řekl.“
3. D - Detaily: „Co se právě děje? Co ti to způsobilo?“
4. L - Linkování: „Chceš, abych ti pomohl najít psychologa nebo poradnu?“

V roce 2022 zpracovala tato linka přes 58 tisíc hovorů. Z nich bylo 68 % stabilizováno bez nutnosti převozu do nemocnice. To znamená, že většina lidí, kteří volali, se z toho zotavila - jen proto, že měli někoho, kdo je slyšel.

Jsou i další linky, které jsou přesně na míru:

• Linka bezpečí dětí a mládeže 116 111 - pro děti, teenagery a rodiče, kteří se obávají násilí nebo zanedbávání.
• DO NA linka 159 540 - pro oběti domácího násilí, včetně psychického a sexuálního.
• K-centrum 222 201 222 - pro závislosti - alkohol, drogy, herní závislost.
• Linka 116 126 - pro seniory, kteří se cítí osamělí nebo zanedbaní.

Problém je, že jen 32 % lidí v Česku zná tato čísla. Většina si pamatuje jen 112. A proto se na tísňovou linku volá i tam, kde to není potřeba.

Co se stane, když zavoláš 112, když to není potřeba?

Volání 112, když není život v nebezpečí, není „přehlédnutelná chyba“. Je to problém, který má důsledky. Každý hovor na 112 trvá průměrně 3-5 minut. Pokud někdo volá z úzkosti, že „nemá sílu dál“, a operátor musí poslat sanitku, pak se tím zablokuje zdroj, který mohl pomoci někomu, kdo skutečně zemře, pokud nebude pomoci okamžitě.

Statistiky HZS ČR ukazují, že 8,7 % všech hovorů na 112 je spojených s psychickými krizemi. Z nich ale jen 62 % vyžadovalo skutečnou zdravotnickou záchrannou akci. To znamená, že téměř každý druhý hovor v psychické krizi byl zbytečný - ale stále spotřeboval čas, lidí a peníze.

A co se stane s vámi? Pokud voláte 112 a neexistuje žádné nebezpečí, operátor vás přesměruje na 116 123. Ale přijede sanitka. Přijde policie. Váš domov se stane místem záchranné akce. Může to být šokující. Může to znamenat, že budete převezeni do nemocnice, i když jste nechtěli. A potom se vám začne hledat „náležitý“ důvod, proč jste to udělali. Někdy to znamená, že vás budou považovat za „přehnaného“ nebo „nepřímo nebezpečného“. A to je přesně to, čeho lidé v krizi nejvíc bojí - být posouzeni.

Jak se správně připravit na volání 112 - pokud je to opravdu potřeba?

Pokud jste si jisti, že je to situace, kdy je život v nebezpečí, tak je důležité vědět, co říct. Operátor nebude mít čas na dlouhé příběhy. Potřebuje jasnou odpověď na čtyři otázky:

1. Kde jste? - Přesná adresa, název ulice, číslo domu, patro, značka bytu. Pokud nevíte, popište okolí: „U školky, za obchodem s potravinami, na rohu s Kostelní.“
2. Co se děje? - „Můj bratr má psychózu, křičí, rozbíjí nábytek a drží nůž.“ Ne: „Je špatně.“
3. Co má k dispozici? - „Má pilulky, které si koupil na internetu.“ „Má pistoli, kterou má od otce.“ „Je na pátém patře, výška je 15 metrů.“
4. Jak se cítí fyzicky? - „Nedýchá.“ „Je bez vědomí.“ „Je zelený a potí se.“

Nejde o to, abyste byli „přesní“ nebo „dobře formulovaní“. Jde o to, aby operátor věděl, co mu říkáte. Pokud jste v panice, opakujte klíčové věty. „Je tam nůž. Je tam nůž. Je na pátém patře.“

Operátoři 112 od roku 2021 absolvují 40 hodinový kurz „Práce s psychickou krizí“. Vědí, jak se chovat, když někdo pláče. Vědí, jak říct: „Jsem tady. Děkuju, že jsi volal.“ Vědí, že nejde o to, abyste „přestali být špatně“. Jde o to, abyste přežili.

Co dělat, když nevíte, co dělat?

Největší chyba je čekat. Čekat, až se to „vyřeší samo“. Čekat, až někdo „přijde“ nebo „pomůže“. V psychické krizi se většina lidí cítí jako v jámě. A nejde o to, že jsou slabí. Jde o to, že jejich mozek je přetížený. A jediná věc, která může pomoci, je kontakt s někým, kdo je schopen naslouchat.

Pokud nevíte, zda volat 112, tak se zeptejte sami sebe:

• Je někdo v nebezpečí života právě teď?
• Má osoba přístup k nástrojům, které mohou způsobit smrt?
• Je někdo násilný nebo se pokouší ublížit druhým?
• Je osoba v bezvědomí, nebo neodpovídá?

Pokud odpověď na všechny tyto otázky je „ne“, pak nevoláte 112. Voláte 116 123. Nebo zavoláte příteli, který vás zná. Nebo napište na fórum. Nebo se napijete vody, sednete, a zkusíte dýchat pomalu - 4 vdechy, 6 výdechy. To je první pomoc. A často stačí.

Co se děje v zahraničí - a proč by to mělo být i v Česku?

V USA funguje číslo 988 - jen pro psychické krize. Nikdo tam nevolá 911, pokud není násilí. Tam přijíždí psychologové, ne policie. V Kanadě přijíždějí na místo týmy, které mají zdravotníka i psychologa. V Česku je to jinak. Podle studie Evropské komise máme jednu z nejhorších systémů v EU. Pouze 1,2 % rozpočtu HZS je vyčleněno na školení operátorů pro psychické krize. V průměru EU je to 3,8 %.

Ale je tam naděje. Ministerstvo vnitra oznámilo v březnu 2023 pilotní projekt „Psychická krize bez strachu“ v Praze a Brně. Cílem je, aby sanitka přijela nejen s lékařem, ale i s psychologem. A aby se lidé v krizi necítili jako „případ“, ale jako člověk, kterému pomáhají.

Toto je jen začátek. Ale pokud budeme vědět, kdy volat 112 - a kdy ne - můžeme pomoci, aby se tento systém zlepšil. Nejen pro nás. Ale pro všechny, kdo budou příště potřebovat pomoc.

Co si pamatovat - jednoduše a jasně

• Volat 112 jen, když je život v okamžitém nebezpečí.
• Nevolat 112, když je člověk smutný, úzký, nebo říká „nechci žít“ - ale nemá plán ani prostředky.
• Volat 116 123 - když potřebujete někoho, kdo vás slyší.
• Zapamatujte si čísla - 116 123, 159 540, 222 201 222.
• Nechte se nechat pomoci - nejste slabý, jen jste člověk.

Pomoc není znamení slabosti. Je to znamení toho, že chcete žít. A to je to největší, co můžete udělat pro sebe.