Online terapie pro osoby se zdravotním znevýhodněním: Jak udělat terapii skutečně přístupnou

Online terapie není jen videohovor - je to otázka přístupnosti

Představte si, že potřebujete pomoci, ale nemůžete vyjít z domu. Že vaše ruce neumí držet myš, že obraz na obrazovce je rozmazaný, nebo že hlas terapeuta zní jako šumění z dálkového ovládání. To není hypotetický scénář - to je každodenní realita pro mnoho lidí se zdravotním znevýhodněním, kteří se snaží najít psychologickou podporu online.

Online terapie se často představuje jako jednoduchá náhrada za osobní setkání. Ale pro někoho s poruchou pohybu, zrakovým či sluchovým postižením, kognitivním omezením nebo autistickým spektrem je to mnohem víc. Je to otázka, zda platforma funguje pro něj, nebo jen pro někoho bez omezení.

Proč online terapie může být jedinou možností

Pro mnoho lidí se zdravotním znevýhodněním je osobní terapie nemožná. Cestování na nákladní vozíku, čekání v přeplněné příjmové místnosti, neschopnost sedět na židli déle než 20 minut - to všechno může znamenat, že se nikdy nedostanou k terapeutovi. Online terapie tyto překážky zrušuje. Nemusíte cestovat. Nemusíte překonávat fyzické bariéry. Nemusíte se obávat, že vás někdo bude pozorovat, když jste v autistické přetíženosti nebo když se vám náhle ztratí řeč.

Podle výzkumů provedených v rámci projektu SIGMA (TQ01000067) je online terapie pro některé skupiny - například pozůstalé po ztrátě blízké osoby nebo lidé s pokročilou demencí - nejen pohodlná, ale jediná dostupná forma podpory. Terapeuti, kteří pracují s truchlícími klienty s mentálním postižením, potvrzují: když nemají jinou možnost, online prostředí je pro ně záchranným kruhem.

Co musí být jinak? Úpravy, které skutečně fungují

Nejde jen o to, zda máte kameru a mikrofon. Jde o to, zda je celý systém přizpůsobený.

• Pro osoby se zrakovým postižením: Platforma musí podporovat čtečky obrazovky, mít kontrastní barevné schéma a popisky pro všechny tlačítka. Nejde o „přidat alt text“ - jde o to, aby celý rozhraní fungovalo s JAWS nebo NVDA.
• Pro osoby se sluchovým postižením: Je nutné poskytnout skutečný textový přepis hovoru v reálném čase. Některé platformy nabízejí automatický přepis - ale ten je často nesprávný, zvláště pokud klient mluví pomalu, s poruchou řeči nebo používá jinou výslovnost. Kvalitní terapeut musí mít přístup k souběžnému textovému chatu, kde může klient psát své myšlenky, aniž by musel „zvládat“ hlas.
• Pro osoby s motorickým postižením: Klikání myší nebo stisknutí klávesy může být nemožné. Terapie musí umožňovat ovládání pomocí hlavového ovládání, hlasového vstupu nebo jediného tlačítka. Některé klienty už nezajímá, jestli se můžou vidět - zajímá je, jestli mohou kliknout na „pokračovat“.
• Pro osoby s kognitivním nebo intelektovým znevýhodněním: Složité jazykové konstrukce, rychlé přechody témat, příliš mnoho informací najednou - to vše může způsobit paniku. Terapeut musí mluvit pomaleji, používat jednoduché věty, opakovat klíčové body a mít připravené vizuální pomůcky: obrázky, ikony, jednoduché schémata.

Síla prvních sezení - vzdělávání terapeutů není volitelné

Ne každý psycholog, který dělá online terapii, umí pracovat s lidmi se znevýhodněním. To není otázka zkušenosti - je to otázka specifického školení.

Program Síla prvních sezení - tříměsíční kurz pro terapeuty - je jedním z mála systémových řešení v Česku. Nejde o to, jak se dělá terapie na Zoomu. Jde o to, jak vytvořit bezpečí, když klient nemůže vidět vaše gesta, když nemůže slyšet váš tón hlasu, když se vám nezdaří přeskočit na další téma, protože se neumí přepnout z jedné aktivity na druhou.

První sezení není jen „seznámení“. Pro klienta se znevýhodněním je to test, zda je prostředí bezpečné. Pokud se mu něco nezdaří - například neslyšel, co jste řekli, nebo nevěděl, jak otevřít přílohu - může si myslet: „Tady nejsem v pořádku.“ A už se nevrátí.

Terapeut, který se nevyškolil, nezvládne to. A klient se ztratí.

Které přístupy fungují? Snoezelen, ergoterapie, reminiscence

Online terapie není jen „hovor“. Je to prostor, kde se dá vytvářet smysluplná interakce - i když je dálková.

• Snoezelen terapie - tradičně prováděná v prostředí s měkkým osvětlením, vůněmi a zvuky - se dá přenést i do domácnosti. Terapeut může klientovi poslat seznam konkrétních videí: například pomalý západ slunce s hlasem moře, nebo interaktivní zvuky, které klient může aktivovat pomocí jediného tlačítka. Cílem není „léčit“, ale vytvořit klid, snížit stereotypní chování a posílit pocit bezpečí.
• Ergoterapie - zaměřená na denní aktivity - se může stát součástí online terapie. Terapeut a klient společně plánují, jak se klient může naučit připravovat snídani, používat telefon nebo otevírat e-mail. Nepředpokládá se, že klient „musí být schopný“ - předpokládá se, že prostředí musí být přizpůsobené.
• Reminiscence - práce s pamětí - je velmi účinná pro klienty s demencí. Terapeut může poslat fotky z dětství klienta, zaznamenat hlas jeho rodičů nebo vytvořit digitální knihu života. Tato práce není jen „povídání“ - je to způsob, jak si člověk připomíná: „Jsem stále někdo.“

Technika není dostatečná - potřebujete systémový přístup

Největší chyba je myslet, že stačí „přidat přístupnost“. Pokud je terapeut školený, ale rodina klienta nechává jeho počítač v kuchyni s nekonečným hlukem, nebo pokud jeho pečovatel neví, jak mu pomoci s ovládáním, terapie selže.

Úspěch online terapie pro osoby se znevýhodněním závisí na třech pilířích:

1. Technická přístupnost - platforma, zařízení, software
2. Terapeutická kompetence - terapeut musí vědět, jak pracovat s různými typy postižení
3. Systémová podpora - rodina, pečovatelé, organizace, které poskytují technickou a emocionální podporu

Bez třetího pilíře je všechno ostatní jen dočasná náhrada. Lidé s mentálním postižením nejsou „problém“, který má být „vyřešen“. Jsou lidé, jejichž život je složitý - a potřebují, aby celý systém kolem nich fungoval.

Co můžete udělat, pokud jste klient nebo pečovatel

Nemusíte být odborník, abyste mohli začít.

• Požádejte terapeuta: „Můžete použít textový chat místo hovoru?“
• Požádejte o jednodušší rozhraní: „Nemůžeme použít jen jedno tlačítko, které spustí sezení?“
• Požádejte o vizuální pomůcky: „Můžete mi poslat obrázky, které mi pomohou pochopit, co se děje?“
• Požádejte o přípravu před sezením: „Můžete mi poslat seznam, co budeme dělat?“
• Nechte terapeuta vědět: „Můj klient má problém s koncentrací po 20 minutách.“

Nikdo vás nevyučí, jak se starat o někoho se znevýhodněním. Ale každá malá úprava - když někdo pochopí, že klient potřebuje ticho, nebo že nemůže mluvit, ale může psát - je krok kupředu.

Co se děje v budoucnu?

Organizace jako Hedepy už pracují na dalších kurzech pro terapeuty - na tom, jak pracovat s klienty s poruchami autistického spektra, s duševními poruchami spojenými s postižením, nebo s lidmi, kteří nejsou schopni komunikovat slovy.

Technologie se vyvíjí. Umělá inteligence může pomoci generovat přepisy, vytvářet jednoduché obrázky nebo přizpůsobovat jazyk. Ale to neznamená, že terapeut může být nahrazen.

Největší budoucí výzva není technická. Je lidská: přijmout, že terapie pro všechny znamená, že se musíme naučit pracovat jinak. Ne že klient musí být „dostatečně schopný“. Ale že my musíme být „dostatečně přizpůsobení“.