Poruchy příjmu potravy u mužů: Jak prolomit stigma a najít účinnou terapii

Když slyšíte „mentální anorexie“, koho si představíte? Pravděpodobně ženu. Je to hluboce zakořeněný stereotyp, který má ale fatální následky pro tisíce mužů. Ve skutečnosti trpí poruchami příjmu potravy (PPP) i muži, jen o nich téměř nikdo nemluví. A právě to mlčení je ten největší nepřítel. Muži se stydí, nevěří, že je jejich problém „dost vážný“, nebo se bojí posměchu - často i od ostatních pacientů ve stejné čekárně.

Proč muži vyhledávají pomoc tak pozdě?

Hlavním důvodem není to, že by muži trpěli mírnější formou onemocnění. Problém leží v sociálním tlaku. Od chlapce se očekává síla, zvládání stresu bez stížností a kontrola nad svým tělem. Přiznat si, že nejíte proto, že máte strach z tuku, nebo že po jídle běžíte na záchod vyvolat zvracení, vnímají mnozí muži jako selhání mužnosti. Tento stud vede k tomu, že muži hledají odbornou pomoc mnohem později než ženy. Často přijdou až ve chvíli, kdy somatické zdravotní komplikace (například srdeční arytmie nebo vážná podvýživa) nedovolují ignorovat problém dál.

Druhým velkým bariérou je nepochopení ze strany lékařů. Praktický lékař může při vidině hubeného muže automaticky podezřevát malignitu, diabetes nebo celiakii, ale na poruchu příjmu potravy ani nepomyslí. Diagnostika se tak protahuje, což zhoršuje prognózu. Statistiky ukazují, že muži s PPP mají horší výsledky léčby primárně kvůli tomuto odkladu, nikoliv kvůli biologickým rozdílům.

Stigma uvnitř i mimo ordinaci

Paradoxní situací je stigma, které muži pociťují nejen od společnosti, ale i od jiných lidí s PPP. Výzkumy ukazují, že dívky s mentální anorexií mohou vnímat muže s toutéž diagnózou jako „podvodníky“ nebo lidi, kteří si problém vymýšlejí. Tato izolace je pro pacienta devastující. Pokud se muž ocitne v terapeutické skupině složené pouze z žen, často se necítí bezpečně. Nemůže sdílet specifické obavy spojené s mužským vnímáním těla, svalovou hmotou nebo sportovními výkony, protože se bojí, že nebude pochopen.

Z tohoto důvodu doporučují odborníci specifické uspořádání léčby. Ideální je, aby ve skupinové terapii bylo více mužů. Jeden muž mezi deseti ženami se cítí jako kuriozita. Tři muži ve skupině už tvoří menšinu, která může komunikovat otevřeněji. To zásadně zvyšuje šanci, že terapie bude fungovat a pacient z ní neodpadne po prvních sezeních.

Specifika symptomů: Nejde jen o hubnutí

U mužů se poruchy příjmu potravy mohou projevoval trochu jinak než u žen. Zatímco ženy často cílí na minimální váhu a štíhlou postavu, muži mohou mít obsesi svalovou hmotou a definicí. Tento stav, někdy označovaný jako bigorexie (v angličtině muscle dysmorphia), spadá do spektra PPP. Muž může jíst obrovské množství bílkovin, cvičit extrémně dlouho a zároveň striktně omezovat tuky nebo sacharidy. Na pohled vypadá zdravě a silně, ale uvnitř prožívá stejnou úzkost a kontrolu jako žena s anorexií.

Mentální anorexie u mužů se často skrývá za intenzivním sportováním nebo dietními režimy, které jsou společensky akceptovatelné. To ztěžuje rozlišení mezi zdravým životním stylem a patologickým chováním. Klíčovým znakem je vždy ztráta kontroly a utrpení spojené s jídlem a vlastním tělem, nikoliv jen číslo na váze.

Jak probíhá účinná terapie?

Léčba PPP u mužů následuje podobné principy jako u žen, ale vyžaduje citlivost ke genderovým specifikům. Základem je multidisciplinární přístup, který zahrnuje psychologa, psychiatra a nutričního terapeuta.

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Nejčastěji používaný přístup. Pomáhá identifikovat a změnit myšlenkové vzorce („Musím být suchý, abych byl atraktivní“) a chování (vynechávání jídel, kompenzační aktivity). KBT pracuje i s perfekcionismem, který je u mužů s PPP častým rysem.
• Farmakoterapie: Antidepresiva ze skupiny SSRI mohou pomoci regulovat serotonin a zmírnit úzkost a deprese, které s PPP často jdou ruku v ruce. Samotné léky však PPP nevyléčí, jsou podpůrným nástrojem.
• Interpersonální psychoterapie: Zaměřuje se na vztahové problémy, které mohou PPP spouštět nebo udržovat. Je vhodná zejména pro prevenci relapsů, které postihují až 50 % pacientů.

Důležité je vědět, že psychoterapie nefunguje v době akutní podvýživy. Mozek v hladovění nedokáže zpracovávat nové informace efektivně. Prvním krokem musí být stabilizace fyzického zdraví, často formou hospitalizace nebo denního stacionáře, kde se zajistí pravidelný příjem potravy a nárůst váhy. Teprve pak má smysl pracovat na psychologických příčinách.

Co dělat, když si problém všimnete?

Pokud máte podezření, že blízký muž trpí poruchou příjmu potravy, postupujte opatrně. Kritika jeho vzhledu („Vypadáš příliš hubeně“) může být kontraproduktivní, pokud on sám chce být takový. Lepší je mluvit o jeho pocitech a chování. Zeptejte se ho, zda mu jídlo způsobuje stres, nebo zda má pocit, že musí cvičit, aby „spravedlivě“ snědl.

Rozhodující je normalizovat téma. Zdůrazněte, že PPP nejsou výhradně ženským problémem a že muži s nimi žijí běžně. Nabídka konkrétní pomoci („Můžeme spolu zajít za psychologem, který se specializuje na PPP u mužů“) je lepší než obecné rady typu „Jez víc“. Rodina hraje klíčovou roli, zejména u dospívajících chlapců. Podpora rodiny, která netlačí na váhu, ale na kvalitu života a duševní pohodu, výrazně zvyšuje úspěšnost léčby.