Rodinná konstelace: Jak pracovat s transgeneračními vzorci ve vztahové terapii

Stává se vám, že se opakují stejné problémy ve vztazích, i když víte, že byste je měli překonat? Že se cítíte zodpovědní za něco, co jste nikdy neudělali? Že někdo z vaší rodiny zemřel předčasně, a vy jste se potom cítili, že musíte být „silný“ nebo „nechat všechno uvnitř“? To není náhoda. To je rodinná konstelace - neviditelná síla, která táhne vaše chování z minulosti, kterou jste ani neznali.

Co je rodinná konstelace a proč to funguje?

Rodinná konstelace není magie. Není to žádný mystický rituál. Je to terapeutický přístup, který ukazuje, jak rodinný systém - tedy vaši předkové, rodiče, sourozenci, dokonce i ti, kteří byli „vyloučeni“ - ovlivňují vaše životní vzorce. Založil ji německý terapeut Bert Hellinger v 80. letech 20. století. V Česku se začal rozvíjet na konci 90. let a dnes je praktikován přes 150 certifikovanými terapeuty.

Princip je jednoduchý: každý člen rodiny má své místo. Když někdo byl vyloučen - například dítě zemřelo v kojeneckém věku, matka se vzdala dítěte, otec byl vězněn - systém se „zamítnul“. A potom, generace poté, někdo z rodiny začne „zastupovat“ toho, kdo byl zapomenut. On nebo ona začne mít stejné osudy: neúspěchy v lásce, nemoci, sebevražedné myšlenky. To je ta „černá nitka“, o které mluví terapeuti. Nejde o vina, ale o příslušnost. Vaše tělo si pamatuje, co vaše rodina zapomněla.

Transgenerační vzorce: jak se trauma přenáší

Nejde jen o příběhy, které vám vaši rodiče vyprávěli. Nejde ani jen o to, jak vás vychovávali. Transgenerační přenos je hlubší. Výzkumy ukazují, že trauma se přenáší i biologicky. Vědci z Mount Sinai v New Yorku zjistili, že děti přeživších koncentračních táborů měly jiné epigenetické značky - tedy chemické „značky“ na DNA, které říkají tělu, jak reagovat na stres. Tyto značky se předaly i jejich dětem. V laboratořích v Atlantě se myším předal strach z vůně acetofenonu až do třetí generace - bez toho, aby se někdo naučil bát se té vůně. Tělo si pamatuje.

V českých rodinách se tyto vzorce projevují konkrétně. Podle výzkumu z Univerzity Karlovy:

• 42 % případů se týká opakujících se problémů v partnerských vztazích - například vždycky volíte nevěrné nebo nezodpovědné partnery
• 37 % se týká narušených vztahů s rodiči - cítíte se vždycky zodpovědní za jejich štěstí, nebo se cítíte opuštění, i když vaši rodiče byli přítomní
• 18 % se projevuje v osobnostních vlastnostech - například neustálý pocit viny, nebo potřeba být „perfektní“
• 3 % ovlivňuje profesní volbu - například se rozhodnete pro práci, kterou váš otec nesnášel, protože chcete „vyplnit jeho prázdné místo“

Nejde o to, že jste „porušení“. Jde o to, že jste „příslušník“ systému, který si neumí udržet rovnováhu.

Jak probíhá rodinná konstelace v praxi?

Ve skupině se na plochu postaví několik lidí - zástupci. Vy jste klient. Terapeut vás popíše - „máte matku, která zemřela v 38 letech, otec se vzdálil, bratr se zabil v 22“ - a pak vás požádá, abyste vybrali zástupce pro každého člena rodiny. Ti lidé, kteří se postaví, nevědí nic o vaší rodině. A přesto začnou cítit - bolest, úzkost, potřebu se skrýt, chtít se ztratit. Někdo z nich se začne zvlnit, jako by ho něco tlačilo. Někdo se otočí zády. Někdo řekne: „Cítím, že jsem zemřel.“

To není náhoda. To je systém. Zástupci „přijímají“ energetické pole rodiny. A teprve potom terapeut začne pracovat. Může říct: „Přesuň se tam, kde byla tvá babička.“ Nebo: „Řekni svému otci: ‘Já tě nechávám jít.’“ Nebo: „Přiznej, že tvoje sestra měla právo žít.“

Klíčové techniky:

1. Přesun pozic - když zástupce přesune do jiné pozice, systém se „vyrovná“ - někdy se zastaví třes, někdo se uvolní, někdo začne plakat - a to je změna.
2. Vyslovení skrytých pravd - „Můj otec byl zločinec. Já ho miluji.“ „Má matka byla opuštěna. Já jsem ji neopustil.“
3. Rituály uznání - představte si, že vložíte do vody květinu pro toho, kdo zemřel. Nebo si na hrudník připevníte černý pruh, který pak spálíte. Tyto rituály nejsou symbolické - jsou systémové. Změní vztah mezi živými a mrtvými.

Nejde o to, abyste „přestali cítit“. Jde o to, abyste „přestali být příslušníkem toho, co se nemělo stát“.

Co říkají vědci? A co říkají lidé?

Kritici říkají: „Nemá to vědecký základ.“ A mají pravdu - mechanizmy nejsou plně prokázány. Prof. Jiří Raboch z 1. LF UK to označil za rizikovou metodu, pokud ji provádí nekvalifikovaný terapeut. A má pravdu. Pokud terapeut neumí pracovat s emocemi, může klienta ztratit. Na Facebooku se objevují příběhy: „Po konstelaci jsem měl úzkosti dva měsíce.“

Ale většina lidí říká jinak. Průzkum České asociace pro psychologii (2022) ukázal: 68 % klientů hlásí výrazné zlepšení vztahů. 22 % mírné. Jen 10 % žádné. Na fórech lidé píší: „Po konstelaci jsem konečně pochopila, proč jsem vždycky měla problémy s muži - opakovala jsem babičku, kterou opustili před svatbou. Už 6 měsíců mám stabilní vztah.“

Proč je to tak? Protože rodinná konstelace neřeší příznaky. Řeší kořen. A ten je v systému. V tradiční terapii se můžete bavit o tom, proč nejste schopni důvěřovat. V rodinné konstelaci zjistíte, že váš pradědeček byl zavražděn, a vaše babička se vzdala všech mužů - a vy jste „přijala“ jeho smrt jako svou vlastní odpovědnost.

Co potřebujete vědět, než začnete?

Není to žádná „zázračná metoda“. Je to práce. A práce s hlubokými emocemi.

• Nejde o to, abyste „vyřešili“ problém za 2 hodiny. Jde o to, abyste pochopili, že problém není vaším. Je to rodinný. A když ho pochopíte, přestane vás ovládat.
• Volte kvalifikovaného terapeuta. V ČR musí terapeut absolvovat 240 hodin teorie a 120 hodin praxe pod dohledem. Od ledna 2024 budou platit nové standardy - 300 hodin teorie a povinná supervize prvních 50 konstelací. Zeptejte se: „Kdo byl váš školitel? Jak dlouho pracujete s rodinnými konstelacemi?“
• Nejde o to, abyste „všechno pochopili“. Někdy stačí, že se někdo v skupině otočí k vám a řekne: „Cítím, že jsi zde, protože jsi potřeboval, abych tě viděl.“ A to je dost.
• Cena? Individuální konstelace stojí 2 500-4 000 Kč, skupinová 1 200-2 000 Kč. To je více než u běžné terapie. Ale většina lidí hlásí změny po 1-3 sezeních. U tradiční rodinné terapie to bývá 5-10.

Co dělat, pokud se necítíte připravený?

Není to nutné. Ale pokud chcete začít pomalu:

1. Napište si rodokmen - nejen jména, ale i: kdy zemřeli, kdo byl vyloučen, kdo se vzdal, kdo se „ztratil“.
2. Podívejte se: kdo se „opakuje“? Někdo zemřel ve stejném věku? Někdo se vzdal věci, kterou vy děláte? Někdo byl „vinný“ a vy se cítíte stejně?
3. Přečtěte si: „Děti přeživších“ od Rachel Yehudy nebo „Rodinné konstelace“ od Bert Hellingera - ne jako návod, ale jako výzvu k přemýšlení.
4. Nechte se vést - nebojte se, že se „rozpadnete“. Většina lidí, kteří se v konstelaci rozplakali, říká: „Bylo to nejčistší pláč, který jsem kdy měl.“

Co je za tím všechnem?

Za vším tím je jednoduchá pravda: všechny rodiny mají své zatracené části. Některé jsou zaznamenané, některé zapomenuté. Ale systém je jako voda - pokud něco zadržíte, zůstane tam. A někdo to musí nést. Často to je dítě. Nebo vnuk. Nebo pravnuk.

Rodinná konstelace vám neříká, že jste „špatný“. Říká vám: „Nesete něco, co vám nepatří.“ A když to pochopíte, můžete to položit. Ne vymazat. Ne zapomenout. Ale položit. A pak se můžete podívat dopředu - bez toho, že by vás něco táhlo zpět.

Tady není místo pro viny. Je tu místo pro uznání. A v uznání je svoboda.