Senzomotorická psychoterapie pro trauma: Jak tělo pomáhá zacelit psychické rány

Když někdo přežije násilí, nehodu nebo dlouhodobé zanedbávání, nejde jen o to, že si to pamatuje. Tělo si to pamatuje lépe. Může to znamenat, že se vám při pohledu na muže zhroutí koleně, že vám během noci ztuhne krk, nebo že se cítíte jako mrtvá, když se s někým setkáte. To není jen „přehnaná úzkost“. To je trauma, uložené v nervovém systému, v svalovém napětí, v dechu, který se zadrhne. A když slova selhávají, tělo mluví. A právě to je jádro senzomotorické psychoterapie.

Co je senzomotorická psychoterapie a proč funguje?

Senzomotorická psychoterapie není jen „relaxační cvičení“. Je to vědecky podložený přístup, který pracuje s tím, co se stalo v těle, když mozek nezvládl zpracovat šok. Zatímco klasická psychoterapie se snaží přes řeč přeměnit myšlenky, senzomotorická psychoterapie se dívá na tělo jako na záznamník. Když jste přežili trauma, váš nervový systém se „zasekl“ ve stavu hrozby - jako byste stále běželi od lvů. Tělo chce utéct, bojovat nebo se znehybnit. Ale pokud to nemůže, zůstává energie uložená jako napětí. A to je přesně tam, kde začíná léčba.

Tato metoda vznikla v 70. letech 20. století díky americkému biologovi Peteru A. Levineovi. Vytvořil ji na základě pozorování zvířat v divočině - jak se po útoku zasekávají, potřásají tělem a pak se vracejí k běžnému životu. Lidé to nedělají. My se zadrháváme. A tak Levine vytvořil metodu, která pomáhá tělu dokončit tyto „nedokončené“ reakce. Dnes se jí říká také Somatic Experiencing. V Česku ji rozvíjí organizace Pro Terapie z.s. Je česká instituce, která od roku 2000 poskytuje terapeutické programy pro traumatizované osoby, včetně dětí. Je hlavním poskytovatelem senzomotorické psychoterapie v zemi a provádí certifikované školení terapeutů..

Co se děje během sezení?

Nejde o to, abyste si přehrávali traumata znovu. Naopak. První věc, kterou terapeut dělá, je zklidnění. Nechává vás zjistit, kde v těle cítíte napětí, kde se zdržuje dech, kde se tělo zavírá. Může vás vyzvat, abyste pomalu zvedli ruku, sledovali, jak se váš klíční kostní sval napíná, nebo abyste si všimli, jak se vám v břiše zvedá horko, když zmíníte něco z minulosti. To všechno se dělá v pomalém tempu - jako byste se procházeli vlastním tělem s lampou.

Terapeut vás nechává pozorovat, ne přemýšlet. Neříká: „Co to znamená?“ Ale: „Co cítíš právě teď?“ A pak: „Kde to cítíš?“ A pak: „Co se stane, když to necháš být?“ Tady není místo pro analýzu. Je místo pro přítomnost. A přítomnost je to, co tělo potřebuje k uzdravení.

Práce probíhá ve třech fázích:

1. Stabilizace (3-6 měsíců): Učíte se, jak se zklidnit, když se začnete cítit přehnaně. Používáte dechové techniky - například pomalý výdech, který je dvakrát delší než nádech. Toto je klíč. Většina lidí dýchá rychle, když jsou v úzkosti. To je signál pro mozek: „Je nebezpečí!“ Když zpomalíte výdech, říkáte nervovému systému: „Všechno je v pořádku.“
2. Práce s traumatem (6-12 měsíců): Postupně se přibližujete k těm nejbolestivějším chvílím, ale jen tak, že tělo zvládne. Nepřipomínáte událost, ale sledujete, jak se v těle projevuje. Například: „Když si vzpomínáš na ten den, kde cítíš největší horko?“ A pak: „Co se stane, když to horko pustíš?“ Tělo se samotné začne „vysvobozovat“ - může se potřást, zaplakat, zatřást rukama. To není náhoda. Je to přirozená reakce, kterou jste v minulosti potlačili.
3. Integrace (3-6 měsíců): Učíte se, jak žít znovu. Jak sedět v místnosti s mužem, aniž byste chtěli utéct. Jak se dotknout někoho, aniž byste se cítili ohrožený. Jak se znovu spojit se svým tělem, bez strachu.

Proč je to lepší než klasická terapie?

Když jste přežili trauma v dětství - zanedbání, násilí, neustálé strachy - vaše mozek se naučil, že slova nejsou bezpečná. Slova mohou být zbraň. Slova mohou být manipulace. A tak kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se opírá o řeč, často selhává. Podle výzkumu Masarykovy univerzity (2021) 80 % klientů s vývojovým traumatem Je typ traumatu, který vzniká v dětství v důsledku dlouhodobého zanedbávání, násilí nebo nestabilního prostředí. Liší se od jednorázového traumatu tím, že ovlivňuje vývoj osobnosti a nervového systému. nezvládne kognitivní terapii. Ale 70 % z nich se zlepší při senzomotorické práci s tělem.

Podobně u lidí s disociací - kdy se cítíte jako „mimo tělo“ - tradiční terapie často zůstává na povrchu. Senzomotorická psychoterapie vás pomalu vrací do těla. Zkušenosti klientů ukazují: 78 % hlásí lepší regulaci emocí, 65 % zaznamenalo zmírnění chronických bolestí, úzkostí, nebo nevysvětlitelných tělesných příznaků. A 58 % říká, že se jim zlepšily vztahy - protože se konečně naučili, že nejsou v nebezpečí.

Studie z roku 2021 ukazují, že senzomotorická psychoterapie snižuje příznaky PTSD u dětí o 68 %, zatímco klasická terapie jen o 42 %. To není jen „nějaký trend“. To je věda.

Co to stojí a kde to najít?

V Česku se cena jedné hodiny pohybuje mezi 1 200 a 2 500 Kč. Skupinová terapie je levnější - 800-1 500 Kč. Většina lidí potřebuje 12-24 měsíců práce. To zní drahé. Ale když si představíte, že jste 10 let trpěli, nešli do práce, měli neustálé bolesti, ztráceli vztahy - je to investice do života.

Terapeuty v Česku musí absolvovat certifikaci. Dvě hlavní instituce ji nabízejí: Pro Terapie z.s. Je hlavní česká organizace poskytující certifikované školení senzomotorické psychoterapie. Nabízí 24měsíční program s 320 hodinami výuky a 100 hodinami supervize. a Česká asociace pro psychoterapii Je odborná organizace, která poskytuje integrační programy pro psychoterapeuty, včetně senzomotorického přístupu. Její program trvá 200 hodin výuky.. Cena certifikace je kolem 70-85 tisíc korun. V roce 2023 bylo v Česku certifikováno jen 42 terapeutů. To je málo. A to je problém.

Centra najdete v Praze (Centrum pro trauma a trauma senzitivní péče), Brně (Trauma centrum Morava) a Ostravě (Trauma centrum Slezsko). Od ledna 2024 budou některé sezení hrazeny pojišťovnami - až 20 ročně pro klienty s diagnostikovanou PTSD. To je krok vpřed.

Co může jít špatně?

Ne každý, kdo říká „pracuji s tělem“, je kvalifikovaný. V roce 2022 bylo v Česku zaznamenáno 17 případů, kdy nekvalifikovaní lidé poskytovali „senzomotorickou terapii“ a klienti se zhoršili. Někdo vás může přinutit „přehrávat“ trauma, aniž by vás stabilizoval. Může vás zavést do flashbacku, který vás znehybní na dny.

Je to riskantní. Proto je klíčové, abyste vybrali terapeuta s certifikací. A pokud se cítíte horší - ne jen „zmateně“ - ale jako byste se rozpadli, přestanete. To není „normální proces“. To je chyba.

Prof. Vladimír Krajina, přední český psychiatr, upozorňuje: „Nekvalifikovaná aplikace může vést k reviktimizaci.“ Tedy k tomu, že se znovu zažije trauma - a to ještě hůř. To je vážně.

Na druhou stranu kritikové říkají, že se příliš soustředíme na tělo a zapomínáme na kontext - na to, jak vás někdo zneužil, jak vás zradil, jak vás zneviditelnili. A to je pravda. Senzomotorická psychoterapie sama o sobě neřeší sociální nespravedlnost. Ale je skvělá na to, aby vám tělo umožnilo zase cítit, že jste živí. A až to zvládnete, teprve pak můžete začít mluvit o tom, co vám někdo udělal.

Co vás čeká, když to zkusíte?

Nejde o to, že „přestanete být traumatizovaný“. Jde o to, že se naučíte žít s tím, co se stalo, a přitom už nebudete jeho vězněm.

Jedna klientka, která přežila sexuální násilí v dětství, řekla: „Po 8 měsících jsem poprvé za 15 let schopna sedět v místnosti s mužem bez panické úzkosti. Předtím jsem musela mít otevřené dveře a židli tak, abych mohla rychle utéct.“

Druhá klientka napsala na Redditu: „Po 10 sezeních jsem měla flashback, který mě znehybnil na tři dny. Terapeutka nevěděla, co dělat.“ To je varování. Ne každý terapeut je dobrý. Ale když najdete toho správného - a pracujete s ním vlastním tempem - může to být nejhlubší uzdravení, jaké jste kdy zažili.

Průměrné hodnocení na Terapie.cz je 4,3 z 5. Vyšší než u jakéhokoli jiného přístupu. To není náhoda. Tělo si pamatuje. Ale také si pamatuje, jak se zase zahřát. A když se to stane, život se znovu začne dít.