Ukázky: Kdy ukončit psychoterapii a proč by neměla trvat věčně

Psychoterapie je systematický proces, ve kterém terapeut pomáhá klientovi zpracovat psychické potíže a dosáhnout změn v chování, myšlení či emocích. Psychoterapeutické ošetření není navrženo jako nekonečný proces - existují jasné standardy a kritéria pro jeho ukončení.

Jak dlouho obvykle trvá?

Studie Hansena, Lamberta a Formana (2002) ukazují, že v experimentálních podmínkách průměrná terapie trvá 12,7 sezení, zatímco v běžné klinické praxi je to méně než pět sezení. V českém prostředí však existuje široký rozsah: od několika sezení u konkrétního problémů (např. rozvodové rozhodnutí) po desítky až stovky hodin při práci s hlubokými osobnostními poruchami.

Skupinová terapie podle Kratochvíla (2005) se pohybuje mezi 15 a 70 sezení, v závislosti na typu zařízení - ambulantní skupiny se scházejí jednou až dvakrát týdně, stacionáře třikrát až pětkrát týdně a terapeutické komunity dokonce denně.

Kritéria pro ukončení terapie

Profesionální pravidla stanovují tři hlavní indikátory, kdy ukončit psychoterapii:

• Dosažení předem definovaných terapeutických cílů - např. snížení symptomů o 30 % na Beck Depression Inventory.
• Stagnace nebo regrese po více než 10 sezeních bez zjevné příčiny.
• Vznik terapeutické závislosti, kdy klient používá terapii jako únik místo řešení reálných životních rozhodnutí.

Pravidelná evaluace každých 10-12 sezení je doporučována Českou psychologickou společností (2020). Pokud se po 20 sezeních neprojevuje významný pokrok, měla by následovat diskuse o změně přístupu nebo ukončení.

Modely časově omezené vs. otevřené terapie

Data z pilotního programu krátkodobé terapie (InPsy Masarykova univerzita, 2023) ukazují, že i omezený počet sezení může přinést významné změny - průměrně 78 % spokojenost, pokud byl proces ukončení naplánován.

Praktické kroky k plánovanému ukončení

1. Na úvod společně s klientem definujte konkrétní terapeutické cíle a očekávanou délku terapie.
2. Po každých 10 sezeních provádějte objektivní měření - například pomocí Beck Depression Inventory.
3. Pokud je dosaženo 30 % zlepšení nebo jsou cíle splněny, zahajte diskusi o ukončení.
4. Postupně prodlužujte intervaly mezi sezeními (např. z týdenních na dvoutýdenní, pak na měsíční), abyste otestovali udržitelnost změn.
5. Vytvořte „plán po terapie“, který zahrnuje strategie samoregulace a případné návratové sezení.

Rizika prodlužování terapie

Metaanalýza Lamberta (2013) ukazuje, že prodloužená terapie nad 20‑30 sezení nepřináší systematicky lepší výsledky. Navíc 5‑10 % klientů se během dlouhodobé terapie výrazně zhoršuje, což může být spojeno s terapeutickou závislostí nebo s nedostatečnou revizí indikací.

Finanční tlak může fungovat jako přirozený limit - pojišťovny v ČR hradí maximálně 50 sezení ročně (Národní centrum zdravotnických informací, 2022). Přesto by rozhodnutí o ukončení nemělo být pouze ekonomické, ale podložené klinickými ukazateli.

Role terapeuta a klienta při ukončení

Terapeut má etickou povinnost zajistit, aby délka terapie byla úměrná potřebám klienta (Česká psychologická společnost, 2020). To zahrnuje otevřenou komunikaci, transparentní stanovování cílů a pravidelné revize.

Klient zase potřebuje aktivně sledovat svůj pokrok a být ochoten přijmout odpovědnost za vlastní změny mimo sezení. Pokud se objeví pocity „nedokončenosti“, doporučuje se krátkodobě zkrátit frekvenci a posílit samostatné copingové strategie.

Často kladené otázky