31
říj,2025
Co je vlastně arteterapie a muzikoterapie?
Arteterapie je terapeutický přístup, který využívá výtvarný projev - kreslení, malování, sochařinu - jako prostředek k vyjádření emocí a práci s psychickými problémy. Nejde o to, aby výsledný obraz byl krásný. Jde o to, co se skrývá za čarami, barvami a tvary. Arteterapeut neříká, co obraz znamená. Spíš se ptá: „Co ti ten obrázek říká?“ Nebo: „Kde se v tomto obrazu cítíš nejvíc?“
Muzikoterapie je terapeutický proces, který používá hudbu - hraní na nástroje, zpěv, rytmus, dokonce i ticho - k vybudování komunikace, snížení úzkosti nebo zlepšení pohybových schopností. Můžeš být úplně nehravý na hudební nástroj. Stačí, že se dotkneš bubnu, pohneš rukou v rytmu nebo zpíváš nějakou písenku. Terapeut sleduje, jak tělo reaguje na zvuk, jak se mění dech, pulz, pohyb. A pak z toho staví terapii.
Kdy je lepší obraz? Kdy hudba?
Když se dítě s autismem neumí říct, že se bojí, ale kreslí tmavé kruhy a ostré čáry, arteterapie mu dává hlas. Vizuální symboly - jako když nakreslí černý domek s jedním oknem - mohou být důležitější než slova. Výzkum z Art Therapy: Journal of the American Art Therapy Association (2019) ukazuje, že arteterapie je o 37 % efektivnější u lidí, kteří zažili tělesné zneužívání. Proč? Protože obraz nevyžaduje, abys o tom mluvil. Můžeš jenom kreslit. A když kreslíš, začínáš vnímat, co se v tobě děje - bez toho, abys musel hledat slova.
Naopak, když je dítě s mentálním postižením uzavřené, ale reaguje na hudbu - když se začne pohybovat, usmívá, když slyší známý rytmus - muzikoterapie je tam, kde potřebuje. Rytmy pomáhají synchronizovat tělo a mysl. Když se dva lidé hrají na bubny spolu, neříkají si: „Dneska se cítím špatně.“ Oni prostě hrají. A v tom hraní se spojí. To funguje i u dospělých s poruchami sociální interakce. Muzikoterapie vytváří přirozený most, který slova nevybudují.
Co když máš demenci?
U lidí s demencí se paměť vypíná. Ale hudba? Ta zůstává. Lidé, kteří už neznají vlastní jméno, si mohou vzpomenout na píseň, kterou zpívali v 18 letech. Muzikoterapie je proto často první volbou, když klient agresivně reaguje nebo je zmatený. Když se zapne známá píseň z mládí, tělo se uvolní. Pulz se zpomalí. Dech se vyrovná. A náhle je tu člověk, ne jen nemoc.
Arteterapie naopak pomáhá zachovat kognitivní funkce. Když se starý muž pokouší nakreslit květinu, kterou měl v zahradě, aktivuje to paměť, pozornost, motoriku. Kreslení je jako cvičení pro mozek. Nejde o to, jestli to vypadá jako růže. Jde o to, že se snaží zapamatovat, jak to vypadá, jak to vytvořit. To pomáhá zpomalit pokles schopností.
Proč se někdo vrací zpět k arteterapii?
Na internetovém fóru forum.zdravi.cz napsal otec dítěte s autismem: „Po šesti měsících arteterapie se můj syn poprvé sám pokusil komunikovat - ne slovy, ale pomocí symbolů, které nakreslil.“
Arteterapie je pro mnohé méně invazivní. Nemusíš mluvit. Nemusíš být „dobrý“. Stačí, že vezmeš pastelku. Každý umí kreslit - i když to vypadá jako šmára. A právě v té šmáře se někdy objeví pravda, kterou jinak nikdy nevyslovíš.
Proč adolescenti raději muzikoterapii?
V průzkumu na speciální škole v Brně (2022) 68 % teenagerů s poruchami chování vybralo muzikoterapii. Proč? Protože se cítí aktivně zapojení. Nejsou jen „pacienti“. Hrají na bubny, koukají, jak se mění zvuk, když zvýšíš rychlost. Můžou být hluční. Můžou být agresivní. A to je v pořádku. Terapeut neříká: „Už to stačí.“ Říká: „Zkus to ještě jednou - ale teď pomaleji.“
Hudba dává okamžitou zpětnou vazbu. Když udeříš do bubnu, slyšíš to. Když zpíváš, slyšíš sebe. To je silnější než slova, která se mohou ztratit ve vzduchu. Pro teenagera, který se cítí nepochopený, to je jako když někdo konečně slyší, co chce říct - i když to říká hudebními zvuky.
Co je na tom všem špatného?
Není to všechno zlaté. V Česku není certifikace arteterapeutů ani muzikoterapeutů zákonem stanovena. Někdo si může udělat kurz na dva dny a pak se jmenuje „terapeut“. A pak ti nabídne „léčivý obraz“ nebo „účinnou píseň na úzkost“.
Na portálu RecenzeTerapeutu.cz 32 % negativních recenzí se týká právě tohoto: „Nepřišel kvalifikovaný terapeut. Přišla jen paní, která nám dala pastelky a řekla: „Kreslete, co chcete.““
Prof. Jan Kříž z Univerzity Karlovy upozorňuje: „Bez kvalifikovaného terapeuta mohou tyto metody nejen nepomoci, ale dokonce ublížit.“ Když se někdo s těžkým traumatem pokusí kreslit a nikdo mu neřekne, jak s tím výtvorem pracovat, může se jeho bolest zhoršit. Stejně tak, když se někdo s depresí začne hrat na bicí a nikdo mu neřekne, jak s tím pocity zacházet, může se jeho agresivita zvýšit.
Britská asociace pro léčbu uměním vyžaduje minimálně dva roky specializovaného vzdělání. V Česku to neexistuje. Takže hledej terapeuty, kteří mají vzdělání z Akademie výtvarných umění v Praze nebo z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. A pokud ti někdo říká, že „kreslení léčí“ nebo „hudba je lék“, běž pryč. To není terapie. To je obchod.
Co tě čeká při první hodině?
První setkání není o tom, že bys měl něco „vytvořit“. Je to o tom, abys se cítil bezpečně.
Arteterapeut ti dá papír, pastelky, možná i modelovací hmotu. A řekne: „Dělej, co chceš. Neříkej nic, pokud nechceš.“ A pak sedí ticho. A sleduje. Neříká: „To je krásné.“ Říká: „Vidím, že používáš hodně červené.“
Muzikoterapeut ti dá bubínek, kytaru, nebo jen klack a kovovou plechovku. A řekne: „Zkus to, co ti přijde.“ A pak se připojí. A hraje s tebou. A sleduje, jak se mění tvůj dech, když zpíváš, nebo jak se tělo napne, když zazní nízký tón.
Obě metody fungují v čtyřech fázích: 1) Vytvoření bezpečného prostředí, 2) Vytváření výtvoru nebo hudebního projevu, 3) Společná analýza - co to znamená pro tebe, 4) Přenesení toho, co jsi zjistil, do každodenního života.
Co tě čeká za peníze?
Jedna hodina stojí v průměru 800 až 1500 Kč. Zdravotní pojišťovny to nekryjí. Výjimkou jsou jen některé speciální školy, které mají rozpočet z ministerstva školství. Většina klientů musí platit sama - nebo hledat granty. To je problém. Když máš úzkost nebo depresi, nemůžeš si dovolit 1000 Kč za hodinu. A tak se mnozí vzdají.
Trh uměleckých terapií v Česku roste. V roce 2022 byl odhadován na 85-110 milionů korun. Ale většina peněz jde do škol a psychiatrických zařízení. Soukromí klienti jsou na samotě.
Když si nevíš rady - co dělat?
Chceš zkusit arteterapii? Hledej terapeuty, kteří mají vzdělání z Akademie výtvarných umění nebo z Univerzity Karlovy. Ptáj se: „Máte certifikaci?“ „Jaké je vaše vzdělání?“ „Máte zkušenosti s klienty jako já?“
Chceš zkusit muzikoterapii? Hledej někoho, kdo pracoval s psychiatrickými pacienty, dětmi s autismem nebo lidmi s demencí. Ptáj se: „Jaké nástroje používáte?“ „Jak se liší vaše přístup od běžné hudební výchovy?“
Nikdy nezačínej s někým, kdo říká: „Hudba je lék.“ Nebo: „Tento obrázek vás uzdraví.“ To není terapie. To je podvod.
Co se děje dnes v Česku?
Od roku 2020 je muzikoterapie uznána v metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví pro péči o duševně nemocné. Arteterapie čeká. Ale v roce 2022 založila Asociace arteterapeutů ČR spolupráci s Ústavem pro sociální péči, aby vytvořila první standardy kvality. Plán na rok 2025 říká: 70 % speciálních škol bude mít alespoň jednoho certifikovaného terapeuta.
Na 1. lékařské fakultě UK se testuje kombinovaný přístup „Art&Music“ u lidí s PTSD. Výsledky jsou slibné: 63 % úspěšnost, oproti 48 % u samostatných metod. To znamená: obraz a hudba spolu mohou dělat věci, které každá z nich sama nedokáže.
Možná nebudeš muset volit mezi obrazem a hudbou. Možná budeš moci mít obě. Ale jenom když budeš mít kvalifikovaného terapeuta. A ne někoho, kdo prodává „léčivé písně“.
Může muzikoterapie pomoci i bez hudebních znalostí?
Ano, úplně. Muzikoterapie nevyžaduje, abys uměl hrát na nástroj nebo zpívat v tónu. Stačí, že se pohneš, když slyšíš rytmus, nebo že se dotkneš bubnu. Terapeut s tebou hraje - ne jako učitel, ale jako partner. Cílem není být „dobrý hudebník“, ale najít způsob, jak se vyjádřit skrze zvuk. Výzkumy ukazují, že i jednoduché pohyby v rytmu mohou snížit úzkost a zlepšit spojení s druhými.
Proč arteterapie pomáhá lidem s traumatem?
Trauma se často ukládá v těle a mysli jako neřečené pocity. Slova mohou být příliš bolestná nebo neúplná. Obraz nemá potřebu být pravdivý - stačí, že je pravdivý pro tebe. Když kreslíš černý prostor s jedním světlem, neříkáš: „Mám strach.“ Ale ten obraz to říká za tebe. Arteterapeut ti pomáhá z toho obrazu číst - ne říkat, co znamená - a pomalu to převádět na slova, která ti umožní žít s tím, co jsi zažil.
Je arteterapie vhodná pro dospělé?
Ano, a často je pro dospělé ještě užitečnější než pro děti. Mnoho dospělých se naučilo, že „neměli by mít emoce“ nebo „neměli by kreslit“. Arteterapie jim dává prostor, kde mohou znovu objevit svou kreativitu - ne jako umělce, ale jako člověka. Je to silný nástroj při práci s depresí, vyhořením nebo ztrátou. Kresba není dětská zábava. Je to způsob, jak se vrátit k sobě samotnému.
Kde najít kvalifikovaného terapeuta v Česku?
Hledej terapeuty, kteří mají vzdělání z Akademie výtvarných umění v Praze (pro arteterapii) nebo z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (pro muzikoterapii). Kontroluj, zda jsou členy Asociace arteterapeutů ČR nebo České společnosti pro muzikoterapii. Ptáj se na jejich vzdělání, certifikaci a zkušenosti s konkrétními skupinami klientů - například s autismem, demencí nebo PTSD. Pokud ti nikdo neřekne, kde studoval, běž pryč.
Můžu si arteterapii nebo muzikoterapii zkusit doma samotný?
Můžeš kreslit nebo poslouchat hudbu - to je skvělé. Ale to není terapie. Terapie je proces, který vyžaduje odborníka, který tě sleduje, interpretuje a pomáhá ti s tím, co se objeví. Kreslení doma může být uvolňující - ale nezvládne hluboká trauma. Hudba může být klidná - ale nezvládne poruchy komunikace. Pokud máš vážnější problém, hledej kvalifikovaného terapeuta. Samotná činnost není léčba.
Chtěl bych to zkusit - co dál?
Nezačínej s tím, co ti někdo řekne na Facebooku. Nezačínej s tím, co ti nabízí nějaký „terapeut“ na Instagramu. Začni s tím, co má vzdělání, certifikaci a zkušenosti. Ptáj se. Kontroluj. Nech si vysvětlit, co tě čeká.
Arteterapie a muzikoterapie nejsou magie. Nejsou zázraky. Jsou to nástroje - a jako každý nástroj, fungují jen, když je použije kvalifikovaný člověk. A když je použiješ s otevřeností.
Obraz ti může říct, co slova nezvládají. Hudba ti může ukázat, co tělo nechce říct. Ale jen když budeš mít někoho, kdo ti pomůže to slyšet. A nejen ti to dát.
