Mám jít na psychoterapii? Kdy je terapie vhodná a pro koho je určena

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: „Mám jít na psychoterapii?“ Nejste sami. Tisíce lidí v České republice si každý den klade stejnou otázku. Někdo se cítí unavený, ztracený, přetížený. Někdo se opakovaně dostává do stejných špatných vztahů. Někdo prostě už neví, proč mu to dělá takovou bolest. A přitom si říká: „Možná to projde.“ Nebo: „Nemám čas.“ Nebo: „To je pro ty, co mají vážnější problémy.“

Ale co kdyby to nebylo o vážnosti problému, ale o tom, jestli už to dělá příliš velkou bolest? Když trápení trvá déle než dva týdny a neustále vás omezuje - ve práci, v rodině, ve vztazích - tak to není jen „fáze“. To je signál. A psychoterapie není poslední možnost. Je to nástroj, který vám pomůže pochopit, proč se to stále opakuje.

Co je psychoterapie - a co není

Psychoterapie není poradenství. Není to, kdy vám někdo řekne: „Zkus to udělat takhle.“ Není to rada od přítele, který má všechno pod kontrolou. Psychoterapie je cesta dovnitř. Je to rozhovor, který se odehrává v bezpečném prostoru, kde vás někdo vyslechne - opravdu - bez soudění, bez rad, bez toho, aby vás chtěl „napravit“.

Psychoterapeut neřeší vaše problémy za vás. Pomáhá vám pochopit, jak se k nim dostáváte. Jak vaše myšlenky, emoce a chování spolu souvisí. Například: Proč se vždycky dostáváte do vztahů s lidmi, kteří vás ignorují? Proč se cítíte vinen, i když jste neudělali nic špatného? Proč vám někdo řekne „budeš to překonat“ a vy se cítíte ještě hůř?

Psychoterapie není o tom, aby vás někdo „vybavil“. Je o tom, abyste se naučili sami sebe poznat. A to je práce. Práce, která vyžaduje čas, odvahu a ochotu se podívat i na ty věci, které se snažíte zapomenout.

Kdy je terapie opravdu vhodná?

Není třeba čekat, až se vám zlomí život. Nejde o to, jestli jste „na dně“. Jde o to, jestli se cítíte, že se už nevratíte zpět - nebo že se vracíte, ale jen aby to znovu začalo.

Tady je seznam situací, kdy psychoterapie není jen vhodná - je potřebná:

• Trvá vám více než 6 měsíců, že se cítíte unavení, bez naděje, nebo neustále úzkostní.
• Opakují se vám stejné problémy ve vztazích - například vždycky se vydáváte za někoho, kdo vás neumí chtít.
• Problémy omezují vaši schopnost pracovat, spát, jíst nebo se bavit s přáteli déle než dva týdny.
• Máte fyzické příznaky bez jasné příčiny - například neustálé bolesti hlavy, žaludku, nebo neustálé zrychlené tepy, které lékař neumí vysvětlit.
• Pokoušeli jste se vyřešit problém sami - přečetli jste knihy, sledovali YouTube, mluvili s přáteli - a nic se nezměnilo.

Nejde o to, jestli máte „vážnou“ poruchu. Jde o to, jestli vaše každodenní životní kvalita klesá. A jestli už to trvá déle, než jste ochotni snést.

Pro koho je psychoterapie určená?

Psychoterapie není jen pro ty, kdo mají diagnózu. Je pro každého, kdo se cítí ztracený, přetížený, nebo jen „ne tak, jak by měl být“.

Je pro ženu, která se potřetí rozvádí s mužem, který pije - a náhle si uvědomí, že vždycky volí někoho, kdo ji potřebuje „spasit“.

Je pro muže, který se cítí zničený po práci, ale nikdy neřekne, že mu to dělá bolest - protože „muži se nevzdávají“.

Je pro studenta, který se nechce vzbudit ráno, ale neví, jestli je to únava, nebo deprese.

Je pro rodiče, kteří se cítí vinen, že nejsou „dokonalí“ - a nevědí, jak přestat.

Je pro zaměstnance v pomáhajících povoláních - učitelů, zdravotníků, sociálních pracovníků - kteří se začínají cítit vyhoření. Podle průzkumu Ústavu adiktologie z roku 2021 postihuje syndrom vyhoření 28 % zaměstnanců v ČR. Psychoterapie je nejúčinnější prevencí.

Neexistuje „správný“ typ člověka, který by měl jít na terapii. Existuje jen člověk, který už nemůže dál jen přežívat - a chce začít žít.

Jaké typy terapie existují?

V České republice se používá několik hlavních přístupů. Každý má jiný způsob, jak se k vám přiblížit.

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT) - je nejrozšířenější v ČR (45 % terapeutů). Zaměřuje se na to, jak vaše myšlenky ovlivňují vaše chování a emoce. Například: Pokud si říkáte „vždycky všechno zkomplikuji“, KBT vás naučí zkontrolovat, jestli to opravdu platí.
• Psychodynamická terapie - zkoumá, jak vaše minulost (například vztah s rodiči, dětství) ovlivňuje vaše současné chování. Je vhodná, pokud se cítíte, že se opakují stejné vzorce - a nevíte, proč.
• Humanistická terapie - se zaměřuje na vaši schopnost růst. Je to prostor, kde se ptáte: „Kdo jsem vlastně?“ a „Co chci skutečně?“
• Systémová terapie - pracuje s vašimi vztahy - s partnerem, rodinou, kolegy. Je ideální, pokud problém není jen u vás, ale ve vztazích.

Neexistuje „nejlepší“ metoda. Existuje jen ta, která vám sedí. Některé terapie jsou strukturované - například KBT má často 12 až 20 sezení. Jiné - jako psychodynamická - se budují pomalu, během měsíců nebo let.

Co vás čeká na prvním sezení?

Nemusíte mít připravenou žádnou „příběhovou“ verzi sebe sama. Stačí, když přijdete tak, jak jste.

První sezení je většinou jen „zkouška“. Terapeut se vás ptá: „Co vás dovedlo sem?“, „Co vás trápí nejvíc?“, „Co jste zkusili dřív?“

Nejde o to, abyste všechno řekli. Jde o to, abyste zjistili, jestli se vám s ním dá mluvit. Jestli vás vyslechne. Jestli vás neodsoudí. Jestli vám dá prostor.

Velké množství klientů říká, že po prvním sezení se cítí úleva - ne proto, že se něco změnilo, ale protože „konečně někomu řekli, co v sobě dlouho tajili, a terapeut je vyslechl“.

Co vás čeká během terapie?

Terapie není rychlý fix. Změny nejdou po týdnu. Většina lidí začíná cítit první pozitivní změny až po 8 až 12 sezeních. To je průměr. Někteří cítí úlevu hned, jiní potřebují měsíce.

Terapie může být bolestivá. Někdy se dostanete k věcem, které jste si zapomněli. Někdy se budete cítit zranění. To je normální. Je to jako léčení starého zlomeného kostí - nejdřív to bolí, než se začne zacelovat.

Největší riziko není to, že se nic nezmění. Největší riziko je to, že se nic nezkusíte. Jak říká Portál.cz: „Život je riskantní i bez psychoterapie.“

Ceny a jak to platit

V ČR se cena za jedno sezení pohybuje od 600 do 2 000 Kč. Průměrná cena je 1 100 Kč. V Praze je obvykle dražší, venku v městech můžete najít levnější možnosti.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) pokrývá část nákladů - ale jen pro určité diagnózy: deprese, úzkostné poruchy, PTSD. Pokud máte diagnózu od psychiatra, můžete mít až 50 sezení ročně. Nejde o „plný pokrytí“, ale o podporu.

Online terapie je v ČR stále novinkou. V zahraničí je běžná, ale v Česku ještě není dostatečně regulovaná. Prof. Radek Ptáček upozorňuje: „On-line metody představují budoucnost, ale momentálně nejsou bezpečné pro akutní krize.“ Pokud se cítíte na pokraji - nebo máte tendenci k sebevraždě - online terapie není bezpečná volba.

Co dělat, když vám terapie nevyhovuje?

Ne každý terapeut je pro každého. To je normální. Když se cítíte, že vás terapeut soudí, ignoruje, nebo vás přerušuje - to není vaše chyba. To je jeho nekompetence.

Červená vlajka: terapeut vám radí, jak žít, místo aby vás vodil k pochopení. Terapeut se ptá na věci, které nemají s vámi nic společného. Terapeut se vás ptá, „proč to děláte?“, místo aby se ptal, „co to pro vás znamená?“

Máte právo změnit terapeuta. Nejen jednou - ale i dvakrát, třikrát. Pokud jste vyzkoušeli 2-3 a žádný vám nevyhovuje, zamyslete se: Co očekáváte od terapie? Je to rada? Je to útěcha? Nebo je to prostor, kde můžete být neúplný?

Je psychoterapie pro vás?

Představte si, že jste měli zlomenou ruku. Nepřišli byste na lékaře? Ne. Ale když máte zlomenou duši - proč si myslíte, že to musíte přežít sami?

Psychoterapie není pro „slabé“. Je pro ty, kdo mají odvahu se podívat dovnitř. Pro ty, kdo už nechtějí jen přežívat. Pro ty, kdo chtějí pochopit, proč se to stále opakuje.

Nejste sami. V ČR je přes 3 500 registrovaných psychoterapeutů. 70 % z nich jsou ženy, ale muži se přidávají - rychleji, než se kdysi myslelo. A 42 % Čechů už považuje psychoterapii za normální součást péče o zdraví - podle průzkumu Fakulty humanitních studií UK z roku 2022.

Nejste „cvok“. Nejste „blázen“. Nejste „příliš citlivý“. Jste člověk, který se snaží přežít. A teď chce začít žít.

Nečekejte, až vás to zničí. Nečekejte, až budete mít „vážnější“ problém. Když se už cítíte, že to dělá příliš velkou bolest - je čas.