Relaps a prevence relapsu: Proč návrat k užívání není selhání v terapii

Relaps není konec. Je to křižovatka. A mnoho lidí, kteří se snaží překonat závislost, si toho neuvědomí. Představte si, že jste pět měsíců nevypili ani kapku alkoholu. Pak na oslavě kamaráda vypijete jedno pivo. Okamžitě se cítíte jako poražený. "Všechno jsem zničil," říkáte si. A tak začnete pít znovu - celý den, celý týden, celý měsíc. Ale co kdyby to pivo nebylo konec? Co kdyby to bylo jen signál - něco, co vás může naučit, nebo zničit? Vše závisí na tom, jak na to koukáte.

Co je relaps a co je jen laps?

Relaps a laps jsou dvě různé věci, i když je mnoho lidí zaměňuje. Relaps je návrat k pravidelnému, opakovanému užívání látky - zpět do starého vzoru, kde návyk ovládá život. Laps je jednorázové, obvykle neplánované užití. Může to být jedno pivo, jedna dávka, jedna cigaretka. Není to návrat k závislosti - je to chyba, která se může stát každému.

Podle výzkumů zveřejněných v časopise Praktický lékař v roce 2010 je klíčové rozlišovat mezi těmito dvěma jevy. Laps není automaticky cesta k relapsu. Je to moment, kdy máte volbu: buď se pustíte do hlubokého pádu, nebo se zastavíte, projdete si, co se stalo, a vrátíte se zpět na cestu. Mnoho lidí, kteří prošli terapií, si toto rozlišení nikdy neosvojí. A proto se cítí jako selhavci - jen proto, že jednou vypili.

Proč je prvních 90 dní tak kritických?

Více než 60 % všech relapsů nastává během prvních tří měsíců po ukončení intenzivní léčby. Celkem 90 % se odehraje během prvního roku. Proč? Protože mozek se ještě nezotavil. Neurochemie je v chaosu. Trvalé změny v mozku, které způsobila závislost, nezmizely jen proto, že jste přestali užívat. Vaše tělo stále hledá tu látku. Vaše mysl stále reaguje na spouštěče - místo, kde jste dříve pili, lidi, kteří vás s tím spojujete, emocionální napětí, samota, únavu.

To je důvod, proč prevence relapsu nemůže začít až po ukončení léčby. Musí být součástí léčby od začátku. Pokud se naučíte, jak rozpoznat první varovné znaky - jako je zvýšená podrážděnost, snížená schopnost řídit emoce nebo přemýšlení o užívání - můžete zasáhnout dříve, než se situace zhorší.

Co je model prevence relapsu a proč je jiný?

Model prevence relapsu, vyvinutý G. Alanem Marlatttem, je jedním z nejvíce ověřených přístupů v adiktologii. Na rozdíl od tradičních 12-krokových programů, které považují jakékoliv užití za selhání, tento model říká: lapse je příležitost k učení.

Zde je rozdíl: V 12-krokových programech je každé užití považováno za odchylku od cesty. Pokud to uděláte, musíte začít znovu od nuly. V modelu prevence relapsu se ptáte: Co se před tím stalo? Co jsem cítil? Kde jsem byl? Kdo byl kolem? Co jsem si říkal? A pak se učíte. Nezničíte se. Nepřijde vás pohoršení. Neztrácíte se v hanbě.

Tento přístup snižuje stres. A stres je jedním z největších spouštěčů relapsu. Když se nebojíte chyby, můžete se lépe bránit. Podle průzkumu Adiktio.cz z roku 2022 byla úspěšnost abstinence po 12 měsících u těch, kteří používali techniky prevence relapsu, 63 %. U těch, kteří je nepoužívali, byla 28 %.

Jak funguje havarijní plán?

Nemůžete jen říct: "Nepiju." To nestačí. Musíte mít plán. Havarijní plán není jen něco, co si napíšete na papír. Je to vaše osobní instrukce, jak se zachovat, když se cítíte na pokraji.

Základní kroky v havarijním plánu:

• Vyhněte se rizikovým situacím: Pokud víte, že vám některé oslavy nebo barové prostředí dělají problém, nechoděte tam. Nejsou to jen místa - jsou to spouštěče.
• Mějte "suchý dům": Pokud v domě není nic, co vás láká, nemůžete to náhodou vypít. Vyčistěte své prostory.
• Nenechávejte se zanedbávat: Doléčování není volitelné. Je to jako fyzikální terapie po operaci. Přestat pít je jen začátek.
• Udržujte životní styl: Pravidelný spánek, zdravé jídlo, pohyb. Když máte tělo v chaosu, mozek je slabší. Když jste unavení, hladoví nebo nehybní, vaše odolnost k bažení klesá.
• Mějte bezpečné zájmy: Něco, co vás baví a přináší smysl - kreslení, hra na kytaru, procházky v lese, voličská práce. Závislost vyplní prázdnotu. Vyplňte ji něčím lepším.
• Mějte komunikační plán: Kdo vás může zavolat, když se cítíte slabý? Kdo vás slyší, aniž by vás soudil? Máte někoho, kdo vás ví, že to zvládnete?

Co se stane, když se přesto vypijete?

Představte si, že jste vypili. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je se ztratit v hanbě. Nejlepší věc, kterou můžete udělat, je zastavit se a odpovědět na tři otázky:

1. Co se stalo předtím? Byl jste unavený? Měli jste konflikt? Cítil jste se opuštěný?
2. Co jste si říkal? "Jen jedno pivo, to nevadí." "Už jsem to zvládl, můžu si to dovolit." "Kdo se o to stará?"
3. Co byste mohli udělat jinak příště? Můžete si vzít kamaráda s sebou? Můžete se vyhnout té oslavě? Můžete si předem připravit odpověď, když vás někdo nabídne alkohol?

Tohle není trestání. To je učení. A to je přesně to, co vás odlišuje od těch, kteří se vrací k závislosti. Oni se považují za selhavce. Vy se považujete za učedníka.

Kdo tohle zvládne nejlépe?

Model prevence relapsu funguje nejlépe u lidí, kteří dokážou přemýšlet o svém chování. Kteří se dokážou zeptat: "Proč jsem to udělal?" Kteří nejsou v pohotovosti, ale v pozorování. Není to pro všechny. Některé osoby s výraznými kognitivními poruchami, s těžkými traumaty nebo v raných fázích změny potřebují nejprve stabilizaci - bezpečný prostředí, léčbu, podporu - než se mohou naučit analyzovat své lapsy.

Ale pro většinu lidí, kteří mají základní sebeuvědomění, je to nejúčinnější nástroj, který existuje. A není to jen teorie. Na fóru Pomoc v závislosti sdílí Petr (pseudonym): "Po pěti měsících abstinence jsem vypil jedno pivo. Dříve bych to považoval za naprosté selhání. S těmito nástroji jsem to analyzoval - a za 24 hodin jsem byl zpět v abstinenci. Dnes mám 18 měsíců čistoty."

Co se děje v Česku?

V České republice je prevence relapsu už od roku 2018 součástí oficiálního standardu péče o závislosti. 78 % adiktologických center ji používá. Je to nejčastější metoda u lidí s alkoholovou závislostí - 85 % případů. A dnes se začíná používat i digitální nástroje: aplikace, které sledují náladu, spouštěče, připomínky. 68 % center je má.

Od ledna 2023 probíhá pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví s názvem "Relaps jako příležitost". Cílem je změnit kulturu - od "jedno užití = selhání" k "jedno užití = příležitost k učení". Podle primáře Karla Nešpora by měl tento přístup snížit počet plných relapsů o 30-40 %. A výzkum ukazuje: lidé, kteří projdou vzděláváním v prevenci relapsu, mají o 52 % nižší riziko hospitalizace v následujících 24 měsících.

Co je největší překážkou?

Největší překážka není alkohol. Není to droga. Není to chudoba. Není to rodina. Je to stigma. Stigma, že když se někdo vrátí, je to ztráta. Stigma, že musíte být dokonalý, jinak jste neúspěšný. Stigma, že závislost je morální selhání, ne nemoc.

A to je přesně to, co prevence relapsu mění. Mění pohled. Mění jazyk. Mění vztah k sobě. Není to o tom, abyste nikdy nezklamali. Je to o tom, abyste se naučili, jak se zase zvednout, když to uděláte.

Co dělat dál?

Pokud jste v léčbě nebo jste ji dokončili:

• Nechte si připravit havarijní plán s terapeutem - nejen napsat, ale procvičit.
• Naučte se mindfulness - jen pět minut denně, sledujte dech, když se cítíte napjatý.
• Najděte někoho, kdo vás ví, že to zvládnete - ne někoho, kdo vás soudí.
• Nepřestávejte s doléčováním. Léčba není jednorázová akce. Je to životní dovednost.
• Pamatujte: jedno užití není konec. Je to signál. A signál můžete přečíst.

Abstinence není cesta bez chyb. Je to cesta, kde se naučíte, jak se z chyb zvedat.