Závislost na jídle a přejídání: Jak psychoterapie pomáhá překonat binge eating

Přejídání není otázka slabosti nebo nedostatku vůle. Je to komplexní duševní porucha, která se projevuje opakovanými epizodami, kdy člověk konzumuje obrovské množství jídla během krátké doby - často do dvou hodin - a přitom cítí, že úplně ztrácí kontrolu. Toto chování není spojené se způsobováním zvracení, přílišným cvičením nebo užíváním projímadel, jak tomu bývá u bulimie. Lidé s poruchou přejídání (BED) často trpí stydem, vínou a izolací, protože jejich problém zůstává skrytý. V České republice má pouze 30 % pacientů s BED přístup k odborné psychoterapii, ačkoli je to nejčastější porucha příjmu potravy na světě.

Co vlastně je binge eating?

Porucha přejídání je diagnostikována, pokud člověk zažívá alespoň jednu epizodu přejídání týdně po dobu tří měsíců. Tyto epizody nejsou jen „příležitostné“ přejídání na vánoční hostině. Jsou to náhlé, nekontrolovatelné záchvaty, často spojené s emocionálním stresem, únavou, samotou nebo pocitem, že „nic jiného nezbylo“. Lidé si často kupují jídlo v obchodech, jídí ve skrytu dne, a po epizodě se cítí fyzicky nevolně a psychicky zničeně. Mnozí z nich jsou obezní - 65 až 70 % pacientů s BED má přebytečnou hmotnost - ale ne všichni. Někteří mají normální hmotnost, což ztěžuje diagnostiku a způsobuje, že problém zůstává neviditelný.

Proč se přejídání stává závislostí?

Nejde o závislost na cukru nebo tucích, jak se často říká. Jde o závislost na tom, jak jídlo dočasně uklidňuje emocionální bolest. Mozek při přejídání uvolňuje dopamin - stejný neurotransmiter, který se uvolňuje při užívání drog nebo hrách. To vytváří silný cyklus: stres → přejídání → dočasná úleva → vina → stres → znovu přejídání. Neurobiologické výzkumy ukazují, že u lidí s BED dochází k poruchám v oblastech mozku, které řídí odměňování, sebekontrolu a regulaci emocí. To znamená, že jejich mozek je fyzicky připravený na to, aby reagoval na stres přejídáním, a ne třeba mluvením, pohybem nebo psaním.

Co je nejúčinnější léčba?

Nejvíce důkazů podporuje kognitivně behaviorální terapii (CBT). Tato metoda neřeší jen „kolik jíte“, ale proč jíte. CBT pro BED je strukturovaná, obvykle trvá 12 až 20 týdnů, s týdenními sezeními po 50-60 minutách. První krok je sebehodnocování: pacient zapisuje, kdy, kde, co a proč jídl. To pomáhá odhalit vzory - například, že přejídání začíná po práci, když je člověk vyčerpán, nebo po hádce s partnerem.

Terapeut pomáhá přerušit tzv. „diet-binge cyklus“. Mnoho lidí s BED se snaží příliš omezovat jídlo - například „dnes nebudu jíst cukr“ - ale to jen vyvolává silnější záchvaty. CBT učí pravidelnému jídlu, bez přílišných zakázaných potravin. Tím se snižuje náladový přístup k jídlu. Zároveň se pracuje na změně myšlenek o těle - „Jsem špatný, protože jsem tlustý“ se mění na „Jedím proto, že jsem smutný, a to je problém, který můžeme řešit“.

Studie ukazují, že 50 % lidí po CBT dosáhne úplné remise přejídání, a 68-90 % má výrazně méně epizod. A to i bez významné ztráty hmotnosti - protože cílem není hubnutí, ale přestat přejídat.

Jak funguje interpersonální psychotherapie?

Interpersonální psychotherapie (IPT) se zaměřuje na vztahy. Mnoho lidí s BED používá jídlo jako způsob, jak kompenzovat osamění, konflikty v rodině, nebo nevyřešené ztráty. IPT pomáhá identifikovat tyto problémy a naučit se je řešit přímo - ne přes jídlo. Například: „Když se s manželem hádám, nejím, ale hledám hovor.“ Nebo: „Když se cítím opuštěný, nejím, ale zavolám přítelkyni.“

IPT je zvláště účinná pro lidi, kteří mají dlouhodobé problémy ve vztazích - například ztrátu rodiče, rozvod, nebo pocit, že nikdo nechápe. Výsledky ukazují, že 40-60 % pacientů s IPT přestane přejídat úplně. A to i v případech, kdy CBT selhala.

Co se děje v Česku?

V České republice existuje jen 15 specializovaných center pro poruchy příjmu potravy - a z nich pouze 5 nabízí léčbu přesně pro BED. Většina pacientů se obrací na psychologa, který nemá specifickou přípravu na BED. To je problém, protože obecná psychoterapie nebo „pomoc s úzkostí“ nestačí. Potřebujete terapeuta, který zná modely CBT pro BED, umí pracovat s jídelními denníky a ví, jak se vyhnout běžným chybám, jako je přílišné zaměření na váhu.

Naštěstí probíhá pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví, který testuje česky lokalizovanou CBT aplikaci. V prvních výsledcích z 5 psychiatrických klinik se ukázalo, že 60 % pacientů aplikaci používá pravidelně - o 20 % více než u tradičních návštěv v regionech s malým počtem specialistů. Aplikace obsahuje video sezení, cvičení na identifikaci spouštěčů, a nástroje pro sledování epizod. To je první krok k vyrovnání nerovností v přístupu k péči.

Co pomáhá navíc?

Nejlepší výsledky dosahují ti, kteří kombinují psychotherapii s výživovým poradenstvím. Nejde o dietu. Jde o to, aby člověk měl každý den tři pravidelné jídla a dvě svačiny - bez přísných zakázaných potravin. Pokud něco zakážete, mozek ho považuje za „nebezpečný“ a chce ho mít co nejvíc. Výživový terapeut pomáhá vytvořit jídelníček, který je vyvážený, uspokojivý a bez pocitu omezení.

Nové trendy zahrnují kombinaci CBT s přijímací a závaznou terapií (ACT), která učí akceptovat nepříjemné emoce místo jejich potlačování. Například: „Ano, mám stres. A teď se rozhodnu, jestli jím, nebo si dám kávu a projdu se.“

Na horizontu jsou i neuromodulační metody, jako je transkraniální magnetická stimulace (TMS). V pilotních studiích snižuje TMS přejídání u lidí, kteří na jiné léčby nereagovali. Ale to je ještě výzkum - zatím je psychotherapie jediná ověřená cesta.

Co říkají lidé, kteří to překonali?

„CBT mi pomohla pochopit, že mé přejídání nebylo slabostí, ale reakcí na stres. Po 16 sezeních jsem snížil frekvenci z 10-15x týdně na 1-2x měsíčně,“ říká jeden muž z Brna. „Nejhorší byly první čtyři týdny. Měl jsem strach z toho, že se podívám do zrcadla - nejen fyzického, ale i emocionálního. Ale když jsem začal zapisovat, všechno se změnilo.“

Žena z Plzně, která prošla IPT, říká: „Přejídání jsem používala, abych se vyhnula hovoru s matkou, která mě vždy kritizovala. Terapie mi pomohla říct jí, co cítím. A když jsem přestal přejídat, jsem zjistil, že můžu být smutný - a stále žít.“

Na druhou stranu, mnozí stále čelí překážkám. „V mé oblasti není žádný terapeut, který by se věnoval BED. Pojišťovna mi schválila jen 10 sezení - to nestačí,“ píše jedna žena z Ostravy na podpůrném fóru.

Kde začít?

První krok je nevěřit, že to je „jen přejídání“. Je to diagnóza, která se dá léčit. Hledejte terapeuta se specializací na poruchy příjmu potravy. V Česku můžete kontaktovat Českou společnost pro poruchy příjmu potravy - mají seznam specialistů. Pokud nemáte přístup k osobní terapii, zkuste digitální aplikace, jako je Rise modular CBT nebo Noom Weight Coach - obě jsou schválené FDA a dostupné v češtině.

Nechte se nechat pomoci. Nejste „ztracený“. Nejste „slabý“. Jste člověk, který se snaží přežít s poruchou, kterou nemáte na výběr. A existuje cesta ven - ne přes dietu, ale přes porozumění, terapii a čas.