Rozdíl mezi krátkodobou a dlouhodobou psychoterapií: Kdy která pomůže a proč

Chceš přestat cítit, že se opakují ty samé problémy? Nebo se snažíš zvládnout aktuální krizi - rozvod, ztrátu práce, pocity bezmoci - a nevíš, jestli má smysl začít terapii, která bude trvat roky? Mnoho lidí si klade stejnou otázku: krátkodobá psychoterapie nebo dlouhodobá psychoterapie? Oba přístupy mají své místo, ale nejsou zaměnitelné. Ať už jde o úzkost, deprese, opakující se vztahové potíže nebo hluboký pocit prázdnoty, volba závisí na tom, co opravdu potřebuješ.

Co je krátkodobá psychoterapie a kdy je vhodná?

Krátkodobá psychoterapie není „rychlá léčba“. Je to cílený, strukturovaný proces, který trvá obvykle 10 až 20 týdnů, s průměrně 12 sezeními. Cílem není přehodnotit celou osobnost, ale vyřešit konkrétní problém - třeba jak přežít první rok po rozvodu, jak přestat být vždycky „ten, kdo všechno zvládá“, nebo jak překonat paniku před přednáškami.

Nejčastější formou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Terapeut tady není jen posluchač - je aktivní průvodce. Spolu s tebou vytvoří plán: co konkrétně chceš změnit, jaké chování ti to brání, jaké myšlenky ti to ztěžují. Dostaneš domácí úkoly: zapisovat emoce, zkoušet nové reakce, překonávat únikové strategie. Výsledky nečekají roky. Podle průzkumu Terapie.cz (2023) 70 % klientů hlásí výrazné zlepšení během prvních 20 sezení.

Účinnost je doložená. Studie z Psychiatrie pro praxi (2014) ukazují, že KBT má střední až velký efekt při léčbě úzkosti (d = -0,62) a deprese (d = -0,57). To znamená, že lidé po této terapii skutečně cítí méně úzkosti, spí lépe, mají víc energie. Pro ty, kdo potřebují rychlou pomoc, je to nejlepší volba.

Co je dlouhodobá psychoterapie a kdy ji hledat?

Dlouhodobá psychoterapie není „dlouhá krátkodobá“. Je to jiný svět. Trvá roky - obvykle 2 až 5 let, někdy déle. Frekvence sezení je vyšší: 3 až 5x týdně u klasické psychoanalýzy, 1x týdně u jiných hlubinných přístupů. Nejde o „řešení problému“, ale o pochopení, proč se ten problém vůbec vytvořil.

Zde se pracuje s tím, co je skryté. S tím, co si neuvědomuješ. S vztahy z dětství, které tě dnes ovlivňují. S tou nevědomou potřebou, abys byl „dokonalý“, aby tě nikdo neopustil. S tím, proč se opakovaně dostáváš do toxických vztahů. Terapeut tady není instruktér - je zrcadlo a bezpečný prostor. Používá volné asociace, analýzu snů, pozorování vztahu mezi tebou a ním. MUDr. Josef Pavlátko z LF UK (2016) to nazývá „nejintenzivnější formou terapie, která nabízí nejhlubší proměnu osobnosti“.

Výsledky nejsou rychlé, ale trvalé. Lidé, kteří projdou dlouhodobou terapií, často říkají: „Už se nebojím být sám.“ „Už nechci dokazovat, že jsem dobrý.“ „Nemusím být perfektní, abych byl milován.“ To není změna chování - je to změna identity.

Porovnání: Jak se tyto přístupy liší?

Kdo vybírá krátkodobou terapii - a kdo ne?

Nejčastěji ji volí lidé, kteří:

• Prožívají akutní životní krizi - rozvod, ztráta blízkého, přechod do jiného zaměstnání
• Mají konkrétní symptom - např. panické útoky, nespavost, přehnaná úzkost před komunikací
• Nejsou připraveni na dlouhodobý závazek - z důvodu práce, rodiny, financí
• Chcete vidět výsledky rychle - nechcete „plavat v emocích“ roky

Ale nejsou to ti, kteří potřebují dlouhodobou. Pokud se ti stává:

• Opakovaně zklamání ve vztazích - vždycky se dostaneš do stejného typu lidí
• Chceš pochopit, proč se cítíš prázdně, i když máš „všechno“
• Nejsi si jistý, kdo jsi - máš pocit, že žiješ „na povrchu“
• Máš hluboký strach před odmítnutím, který tě ovládá od dětství

…pak krátkodobá terapie ti pomůže, ale nevyřeší to, co je pod tím. To potřebuje čas, prostor a hlubokou práci.

Kdo vybírá dlouhodobou terapii - a kdo by měl omezit naděje?

Dlouhodobá psychoterapie není pro každého. Je pro ty, kdo:

• Už zkoušeli krátkodobé přístupy a cítí, že „to nebylo dost“
• Chcete pochopit, proč se vám v životě stále opakuje stejný scénář
• Chcete změnit nejen chování, ale způsob, jakým se k sobě vztahujete
• Máte čas, finanční možnosti a psychickou odolnost pro dlouhý proces

Není to pro ty, kteří:

• Chcete „vyřešit“ svůj život za pár měsíců
• Chcete, aby terapeut „řekl, co máte dělat“
• Nejsou připraveni na to, že budete mluvit o svých nejtemnějších stranách
• Chcete terapii jako „zábavu“ nebo „příležitost k vyprávění“

Je to práce. Někdy bolestivá. Ale ta, která může změnit celý život.

Co říkají lidé, kteří oba přístupy zkusili?

Michaela, 34 let, z Prahy: „Po rozvodu jsem měla 12 týdnů KBT. Pomohlo mi to přežít každý den. Ale až po třech letech dlouhodobé terapie jsem pochopila, proč jsem se vždycky dostávala do vztahů, kde jsem byla „pomocná“ - a nikdy „milovaná“. Tohle už se mi nestane.“

Uživatel „Pacient2023“ na Redditu: „Dva roky psychoanalýzy. Cítil jsem, že se mění něco vnitřního. Ale cena byla 25 000 Kč měsíčně. Zastavil jsem. Nevím, jestli jsem to zvládl. Ale vím, že jsem nebyl hotový.“

Podle průzkumu Hedepy.cz (2023) 68 % lidí, kteří absolvovali krátkodobou terapii, hodnotí její efektivitu jako „vysokou pro konkrétní problém“. Ale jen 42 % považuje dlouhodobou terapii za „finančně dostupnou“. Většina lidí si uvědomí, že krátkodobá terapie je jako „záklop“ - dlouhodobá je jako „rekonstrukce domu“.

Co je budoucnost psychoterapie?

Trh se mění. V ČR 65 % lidí vyhledává krátkodobou terapii kvůli ceně a času. Online terapie, hybridní formy (kombinace prezenční a online) se stávají běžné. 41 % klientů podle Terapie.cz (2023) preferuje právě takovou kombinaci.

Ale největší změna je v přístupu. Už nejde o „krátkodobá vs. dlouhodobá“. Jde o „co potřebuješ teď?“. Někteří terapeuté už kombinují. Začnou s krátkodobým cílem - např. zmírnit úzkost - a pak, když klient přijde na to, že „to není jen úzkost, ale strach z toho, že jsem nikdy nebyl dostatečný“, přecházejí do hlubší práce. To se nazývá krátká dynamická psychoterapie. Je to most mezi oběma světy.

Prof. Jiří Raboch z 1. LF UK říká: „Krátkodobá psychoterapie je ideální pro cílené řešení akutních problémů, ale nemá potenciál pro hlubokou transformaci osobnosti.“

MUDr. Petr Václav z Ústavu postgraduálního vzdělávání dodává: „Budoucnost psychoterapie spočívá v flexibilním přizpůsobování délky a intenzity terapie konkrétním potřebám klienta, nikoli v rigidním rozdělení.“

Neexistuje jedna správná cesta. Existuje jen ta, která ti odpovídá teď.

Co dělat, když nevíš, která cesta je pro tebe?

Nech si poradit. Není třeba hned začít. Mnoho terapeutů nabízí jedno bezplatné nebo levné sezení na začátek. Tam se můžeš zeptat:

• Jaký přístup používáte?
• Pro koho je váš přístup nejúčinnější?
• Co se stane, když se cítím, že potřebuji víc než jen pár sezení?

Nech si říct: „Já nevím, co potřebuji. Ale chci se to naučit.“ To je už první krok.

Nejde o to, jestli je jedna terapie „lepší“. Jde o to, která ti pomůže žít lépe - a to nejvíc.