Rozvoj sociálních dovedností u dětí: Jak fungují skupinové tréninky v terapii

Sociální dovednosti nejsou jen schopnost říct „děkuji“ nebo podat ruku. Pro dítě s obtížemi ve vztazích s vrstevníky to znamená přežít školu, najít kamarády, vydržet kritiku a nezcizit se úplně. A právě tyto dovednosti se dnes v Česku systematicky trénují ve skupinách - ne jako doplněk, ale jako základní součást terapie.

Proč skupina funguje lépe než jednotlivá schůzka

Ve skupině dítě nevidí jen terapeuta. Vidí ostatní děti - ty, které se chovají jinak, reagují jinak, nepochopí stejný signál. A právě tam se učí. Když dítě s poruchou autistického spektra vysloví nevhodnou poznámku a ostatní se zasmějí nebo odvrátí pohled, není to trest. Je to příležitost. Terapeut neříká: „To jsi neměl říct.“ Říká: „Co si myslíš, že cítili ti, kdo to slyšeli?“

Podle dat Národního ústavu duševního zdraví z roku 2023 má 23,7 % dětí s vývojovými poruchami výrazné deficitní sociální chování. U těchto dětí individuální terapie často nestačí. Ve skupině se naučí, že ne každý reaguje stejně na stejný výrok, že někdo potřebuje čas, že někdo se zlobí jinak. To se nedá simulovat v kanceláři s terapeutem. To se dá naučit jen v pravém světě - s pravými lidmi.

Co se vlastně trénuje?

Skupinové tréninky nejsou hraní her nebo volné diskuse. Jsou pečlivě strukturované. Většina center v Česku používá program AART, který se zaměřuje na 12 klíčových dovedností. Například:

• Vyhýbání se hádkám - úspěšnost po tréninku: 78,4 %
• Reakce na neúspěch - úspěšnost: 81,2 %
• Vypořádání se s obviněním - úspěšnost: 72,1 %
• Zvládání tlaku skupiny - úspěšnost: 69,8 %

Každá hodina má jasný cíl. Jednou se trénuje, jak začít rozhovor - nejen slovy, ale i tělem, pohledem, hlasem. Jinou hodinu se cvičí, jak říct „ne“, když tě někdo něco vynucuje. A pak je tu video-feedback - záznam chování dítěte v skupině, který se společně prohlíží. Dítě vidí samo sebe - a to je první krok k změně.

Kdo je pro tyto tréninky vhodný?

Není to jen pro děti s diagnózou. Tréninky pomáhají i těm, kteří se v škole cítí „jiní“, kteří se neumí připojit, kteří jsou vždycky „mimo“. Ale ne všechny děti jsou připravené na skupinu.

Centrum Nautis například vyžaduje, aby dítě s poruchou autistického spektra nejprve absolvovalo minimálně šest individuálních sezení. Proč? Protože pokud dítě nemá základní schopnost zpracovat emoce nebo rozpoznat tvářový výraz, skupina ho může zatlačit. Prof. Jiří Raboch varuje: „Neadekvátně strukturované skupiny mohou u citlivých dětí zhoršit sociální úzkost až o 35 %.“

Nejlepší výsledky mají děti ve věku 6-12 let. U dětí pod 5 let je úspěšnost jen 41,2 %. U dětí s těžkými kombinovanými poruchami je to 38,7 %. To znamená, že před zařazením do skupiny je nutná přesná diagnostika. Proterapie používá Senzomotorický hodnotící profil s 45 položkami, Sancedetem AART Screening Inventory s 32 ukazateli. Nejde jen o to, „jestli má problém“. Jde o to, který problém a jak hluboký.

Co se děje v jedné hodině?

Skupina má 6-8 dětí, věk 6-15 let. Hodina trvá 60-90 minut. Prvních 15 minut je „vstup“ - hra, která uvolňuje napětí. Pak přichází hlavní část: konkrétní dovednost, která se trénuje. Například: „Jak říct, že jsi naštvaný, když tě někdo zneužívá?“

Terapeut představí scénář: „Představ si, že ti kamarád vezme tvůj kreslený sešit a nevrátí ho.“ Děti si rozdělí role. Někdo hraje dítě, které má sešit, někdo ten, který ho vzal. Někdo pozoruje. Potom se to zaznamená - někdy na video. Pak se všichni společně ptají: „Co se stalo? Co cítil ten, kdo měl sešit? Co cítil ten, kdo ho vzal? Co byste udělali jinak?“

Na konci hodiny každý dítě řekne jednu věc, kterou se naučilo. Ne „dnes jsem byl dobrý“. Ale „dnes jsem se naučil, že když řeknu ,Nech to, prosím‘, nezlobí se to, co jsem řekl, ale že to nechá“.

Rozdíly mezi programy - co vybrat?

Není všechno stejné. Každé centrum má svůj přístup:

Nejúčinnější je kombinace senzomotorické terapie a kognitivně behaviorálního přístupu - dosahuje 76,8 % úspěšnosti. Ale to neznamená, že je to nejlepší pro každého. Výběr závisí na tom, kdo je dítě, ne na tom, který program je největší.

Co rodiče musí vědět

Největší chyba? Předčasné zařazení. Mgr. Petra Nováková z Reset Centra říká: „U 38 % dětí, které přicházejí, musíme trénink přerušit - nejsou připravené.“

Rodiče často myslí: „Když to dítě chodí do školy, tak by mělo být připravené na skupinu.“ Ale to není pravda. Pokud dítě nemůže říct, co cítí, nebo se rozpadne při kritice, skupina ho může zničit - ne pomoci.

Klíčová dovednost pro rodiče? Rozpoznat signály, kdy dítě potřebuje přerušit trénink. To umí jen 18 % rodičů bez pomoci. Většina si myslí, že když dítě pláče, je to „jen špatná nálada“. Ale může to být příznak přetížení - a potom je třeba zastavit.

Na většině míst je povinná konzultace s rodičem jednou za 4 týdny. Tam se řeší: Co se děje doma? Co se změnilo? Co dítě řeklo? Co se mu nelíbilo? Bez toho terapie ztrácí smysl.

Co říkají rodiče?

Podle 147 recenzí na Terapeuti.cz je 78 % rodičů spokojených. Typický komentář: „Po šesti měsících má dcera tři kamarádky - předtím jich neměla žádnou.“

Ale 22 % je neuspokojených. Nejčastější důvod: „Terapeut neumí s naším dítětem.“ A to je pravda. Podle fóra Rodiče.cz je 67 % rodičů, kteří změnili terapeuta, vidělo výrazné zlepšení. Není to o programu. Je to o člověku, který vede skupinu. Kdo má cit, kdo umí čekat, kdo neříká „to je špatně“, ale „co jsi cítil, když jsi to řekl?“

Na Autisti.cz 72 % rodičů potvrzuje: „Skupinová terapie fungovala jen po individuálních sezeních.“ To je klíč. Nejde o to, aby dítě „bylo připravené na skupinu“. Jde o to, aby bylo připravené na sebe.

Co se mění v budoucnu?

Trh roste. V roce 2023 dosáhl objemu 187,5 milionu Kč. Více než 40 center v Česku nabízí tyto služby. Ale je tu problém: počet kvalifikovaných terapeutů klesá - o 18 % mezi lety 2020 a 2023. Průměrný věk terapeuta je 47,3 let. Mladí psychologové raději jdou do klinické psychologie nebo do práce s dospělými.

Nautis od září 2025 zastavilo přijímání nových klientů - přetížení. Reset Centrum rozšiřuje věkové limity na 11-18 let - roste poptávka po terapii adolescentů.

Od roku 2025 se bude používat nový nástroj SODIS - Screenování sociálních dovedností dětí. Měl by zvýšit přesnost diagnostiky o 32 %. A víc center začíná používat video-feedback - už teď zvyšuje efektivitu o 27,5 %.

Co to všechno znamená pro rodiče? Že tato terapie funguje. Ale že je potřeba trpělivost, výběr správného terapeuta a příprava - ne jen vložit dítě do skupiny a čekat na zázrak.

Skupinové tréninky nejsou zázračný lék. Jsou to kroky - malé, opakované, někdy neúspěšné. Ale když se dítě naučí říct: „Nech to, prosím“, a kamarád to pochopí - to je ten okamžik, kdy se změní celý svět.