Stimming a sebestimulace: Je třeba to potlačovat? Terapeutický pohled

Stimming není chyba. Není znamení, že dítě je „nesprávně“ nebo že dospělý „nemá kontrolu“. Je to přirozený, funkční způsob, jak mozek zvládá přetížení, úzkost nebo přílišnou tichost. U lidí s poruchou autistického spektra (PAS) se objevuje jako houpání, tření rukou, mžikání, opakování zvuků nebo skákání. A přesto ho stále mnozí - rodiče, učitelé, dokonce i terapeuti - pokouší potlačit. Proč? A co se stane, když to zkusíme?

Co je stimming a proč ho lidé s PAS dělají?

Stimming, nebo sebestimulace, je opakovaný pohyb nebo zvuk, který pomáhá regulovat smyslový vstup. Nejde o náhodný úkon. Je to jako dýchání - neuvědomujeme si ho, ale bez něj bychom se nemohli udržet. U lidí s PAS je smyslové zpracování často jiné. Někdo je příliš citlivý na hlas, světlo nebo dotek. Jiný naopak potřebuje více podnětů, aby se cítil „přítomen“. Stimming je jejich způsob, jak najít rovnováhu.

Podle A. Jean Ayres, která tento jev poprvé systematicky popisovala v 70. letech, stimming není symptomatické chování - je to adaptivní strategie. Moderní výzkumy potvrzují: když dítě houpá, aby si uklidnilo nervy, nebo si tře ruce, aby zmírnilo bolest z příliš hlasité třídy, dělá to proto, že mu to pomáhá přežít.

Proč se stimming potlačuje - a proč je to špatně?

Je to otázka pohledu. Dříve se stimming považoval za „nežádoucí chování“, které je třeba „vychovat“. ABA terapie, která se dlouho řídila tímto přístupem, se snažila stimming „vymazat“ pomocí odměn a trestů. Výsledek? Mnoho lidí s PAS dospěje k chronické úzkosti, deprese, nebo dokonce k fyzickým problémům - bolestem kloubů, zraněním kůže, nebo únavě z neustálého potlačování.

Podle studie Elizabeth Fuller z roku 2020, která analyzovala 640 dětí s PAS, ti, kteří nebyli nuceni přestat stimmovat, dosahovali o 18,7 % lepších výsledků v jazyce a kognici než ti, kteří byli potlačováni. Je to logické: když se člověk musí stále držet, aby nezakmital nohama, nezakroužil prsty, nezopakoval slovo, nezbyde mu energie na to, aby se učil, komunikoval nebo se bavil.

Dr. Jan Šťastný, český psycholog specializující se na PAS, to říká jednoduše: „Potlačování stimmingu je jako bránit člověku v dýchání.“

Ne všechno stimming je stejné - když je to nebezpečné

Není pravda, že všechno stimming je bezpečné. U 15-20 % lidí s PAS se stimming přeměňuje ve sebepoškozující chování: tření kůže až do krvácení, narážení hlavou do zdi, kousání rukou. V těchto případech je potřeba zásah - ale ne potlačení. Je třeba najít bezpečnou náhradu.

Tady přichází na řadu Aplikovaná behaviorální analýza (ABA), ale v moderní podobě. Cílem není „zabránit“ stimmingu, ale nahradit ho bezpečnější variantou. Místo kousání ruky se použije gumový prstenec. Místo narážení hlavou se dá do ruky těžká polštářová koule, která poskytuje stejný proprioceptivní podnět. Tento přístup má úspěšnost 68 % během šesti měsíců, podle O.T.A. metody.

Naopak tradiční potlačování - bez náhrady - má úspěšnost jen 42 % v dlouhodobém udržení chování. A 58 % klientů má po takové terapii zvýšenou úzkost.

Senzorická integrace: Jak terapeuti pomáhají dnes

Dnes v Česku se všechno mění. Podle Naděje pro autismus z roku 2023 už 76 % terapeutů využívá přístupy, které stimming respektují. To bylo jen 38 % v roce 2018.

Základem je senzorická integrace (SIT). Terapeut neříká: „Přestan houpat.“ Říká: „Co ti to dělá? Co potřebuješ?“ Pak spolu s klientem hledá alternativy - houpací židle, vibracní podložku, těžký plášť, či hračku, která dává hluboký tlak. Tato strategie snižuje úzkost u 73,4 % klientů během 12 týdnů, podle Percept-Fun.

Největší přínos je v domácím prostředí. Rodiče, kteří se zapojí - 10-12 hodin denně - dosahují 67 % úspěšnosti v transformaci stimmingu na funkční nástroj. Více než 89 % lidí s PAS, kteří se účastnili takové podpory, říká, že jejich úzkost klesla.

Škola a stimming: Kde se věci zase zasekly

Největší problém není v terapii. Je ve škole.

Podle Terapie-autismu.cz z roku 2023 64 % učitelů stále považuje stimming za „neposlušnost“. Dítě, které se houpá, je považováno za „nepozorné“. Dítě, které si tře ruce, je považováno za „nepříjemné“. Výsledek? 78 % dětí s PAS má chování horší, když je stimming potlačován ve škole.

Učitelé nejsou zlí. Neznají. Nekončí vzdělávání o senzorické regulaci. A podle Dr. Petra Václava z UK z roku 2023 je 57 % učitelů v Česku v tomto ohledu nekvalifikovaných. To vede ke konfliktům u 41 % žáků s PAS.

Naopak školy, které mají senzorické prostory - místa s těžkými polštáři, houpacími židlemi, vibracními podložkami - vidí 63 % snížení potřeby kompenzačního stimmingu. To znamená, že děti se mohou soustředit, učit, být dětmi.

Co můžete dělat - pokud jste rodič, učitel nebo sám s PAS

Nejdůležitější krok: pozorujte. Neříkejte „Přestan!“ Otázka zní: „Co se děje před tím, než začne stimmovat? Co se změní, když přestane?“

Pokud je stimming bezpečný - neohrožuje ho, ostatní a nezničí předměty - nechte ho. Je to jeho způsob, jak říct: „Mám přetížení.“ „Mám strach.“ „Mám klid.“

Pokud je nebezpečný - nevražděte ho. Najděte alternativu. Zkuste:

• Těžký plášť nebo kapesníky s vnitřním plněním - pro proprioceptivní potřebu
• Vibracní podložka nebo houpací židle - pro vestibulární potřebu
• Gumové hračky, které se dají tlačit nebo stisknout - pro taktilní potřebu
• Sluchové sluchátka s bílým šumem - pro přetížení zvukem

Nezapomeňte: stimming není návyk, který se „odtrhne“. Je to mechanismus, který se může přizpůsobit.

Co se děje v Česku - a kam směřujeme

Trh senzorických pomůcek roste o 14,3 % ročně. Náklady na jednoho klienta měsíčně se pohybují mezi 1 200 a 4 500 Kč. To je drahé. Ale je to investice. Výzkumy ukazují, že když se stimming respektuje, klesá potřeba léků, hospitalizací a dlouhodobé terapie.

Ministerstvo zdravotnictví v metodickém pokynu č. 2021/456 jasně říká: potlačování stimmingu bez odborného posouzení může být porušením práva na senzorickou regulaci. To není jen doporučení - je to právní hranice.

Dnes už 89 % terapeutů v Česku říká: „Nepotlačuj stimming, pokud neohrožuje bezpečnost.“ V roce 2015 to bylo jen 42 %. Do roku 2025 bude 95 % terapeutů v Česku používat přístupy, které stimming respektují. To není trendy. Je to věda. Je to lidskost.

Co si pamatovat

Stimming není něco, co se má „vyléčit“. Je to nástroj. Jako brýle. Jako sluchátko. Jako křeslo s podporou zad. Když ho potlačíte, nevyřešíte problém. Jen ho zatajíte. A zatímco se dítě snaží být „normální“, jeho mozek se zhroutí pod tíhou přetížení.

Nejlepší terapie není ta, která zastaví houpání. Je ta, která dá dítěti houpací židli. A pak mu řekne: „To je v pořádku. Jsi v pořádku.“