Jak nastavit hranice s terapeutem: Kdy říct „ne“ a jak to udělat bez viny

When working with terapeutické hranice, jsou to jasné, respektované limity, které chrání klienta i terapeuta a umožňují bezpečný a účinný terapeutický proces. Also known as termíny terapeutické smlouvy, it zahrnuje, kdy a jak se můžete odmítnout zapojit do konverzace, jak reagovat na překračování osobního prostoru a co dělat, když se terapeut chová neeticky. Mnoho lidí si myslí, že v terapii musí být „dobrý“ – že musí všechno říct, všechno přijmout a nikdy neodmítnout. To je nesmysl. Terapie není podřízenost – je to spolupráce, která vyžaduje rovnost, jasnost a respekt. Když neřeknete, co vás znepokojuje, terapeut to nemůže vědět. A když neřeknete, že něco nepřijímáte, překračuje to vaše právo na bezpečnost.

Důvěrnost v terapii není jen slovo v smlouvě – je to základ. Pokud vám terapeut vypráví o vašich problémech jinému klientovi, nebo vás přiměje k tomu, abyste se cítili jako „případ“, ne jako člověk, je to porušení. Práva klienta v Česku jsou jasná: máte právo na informace, na odmítnutí domácích úkolů, na ukončení sezení, pokud se vám nezdá, a na to, aby vás nikdo nepřinutil k něčemu, co vás trápí. Není to egoismus – je to zdravá sebeobrana. Mnoho lidí se cítí vinně, když řeknou „ne“ terapeutovi. Ale když se terapeut nechová jako profesionál, který respektuje vaše limity, není to vaše chyba. Je to jeho selhání.

Nejčastější případy překračování hranic? Terapeut, který vás přemlouvá k něčemu, co vás trápí – třeba k setkání s rodinou, která vám ublížila. Terapeut, který vás přiřkne k nějakému „typu“ a pak vás s ním identifikuje – jako „osoba s nízkou sebeúctou“ – a pak vás v tom věčně drží. Terapeut, který vás dotazuje na detaily, které nemají s vaším cílem nic společného – třeba o sexuálních zkušenostech, když jste přišli kvůli úzkosti před prezentací. Tyto věci nejsou jen nepříjemné – jsou neetické. A vy máte právo to říct.

Nejlepší způsob, jak nastavit hranice, je jednoduchý: řekněte to. Přímo. Klidně: „Tohle mě nezajímá.“ „Tohle mě znepokojuje.“ „Nechci o tom mluvit.“ Nebo: „Tohle mi nepřipadá vhodné.“ Neexistuje „špatný“ způsob, jak říct „ne“. Pokud vás terapeut za to kritizuje, nebo vás přemlouvá, že to „je pro vás dobré“, je to červená vlajka. Nejde o to, jestli to „vypadá dobře“. Jde o to, jestli to pro vás funguje. A pokud se cítíte jako oběť, ne jako klient, je čas změnit terapeuta.

V našich článcích najdete konkrétní příklady, jak se chovat, když se terapeut překračuje – od jednoduchých frází, které vám pomohou říct „ne“, až po to, jak přečíst smlouvu o psychoterapii a najít v ní ty klíčové body, které vás chrání. Zjistíte, co musí obsahovat smlouva o psychoterapii, kdy je čas odejít z ordinace a jak si vytvořit vlastní „červené vlajky“ – seznam věcí, které vás při terapii znepokojují. Nejde o to, být „náročný klient“. Jde o to, být klient, který si váží svého duševního zdraví. A to je největší schopnost, kterou můžete v terapii vyvinout.