Tiky a Tourettův syndrom: Jak pomáhá trénink obracení návyků v terapii

U dětí s tiky se často ptáte: Je to jen fáze, nebo něco víc? A když už to trvá déle než pár měsíců, začínáte hledat odpovědi. Tiky nejsou zvyk, který se dá „přestat dělat“ jen tím, že na to někdo řekne: „Nežádej!“ Jsou to fyzické nebo hlasové výpady, které dítě neovládá. A přesto existuje metoda, která funguje lépe než mnoho léků - a nezpůsobuje ospalost, ztrátu chuti do jídel nebo zpomalení myšlení. Jmenuje se trénink obracení návyků (HRT).

Co vlastně tiky jsou a proč se objevují?

Tiky jsou náhlé, opakující se pohyby nebo zvuky, které dítě nechce, ale nemůže si je úplně zadržet. Může to být mrkání, kýchání, klepání prstem, opakování slov nebo výkřiky. U 90 % dospělých a mnoha dětí s Tourettovým syndromem předchází tikům jasný fyzický pocit - něco jako brnění v krku, tlak za očima nebo napětí v rameni. Odborně se tomu říká předtucha. Je to jako nutkání, které se musí uvolnit. A právě tohle je klíč k léčbě.

Nejde o to, aby dítě „přestalo dělat hlouposti“. Tiky nejsou chování, které se učí. Jsou to neurologické reakce, které vznikají v mozku. A proto nejsou vůlí zvládnutelné - ale můžete je přesměrovat.

Co je trénink obracení návyků (HRT)?

HRT není žádná magie. Je to systematický proces, který se naučí dítě rozpoznat, kdy se tik chystá, a místo toho, aby ho provedlo, udělá něco jiného - něco, co fyzicky zabrání tikovi. Tento náhradní pohyb se nazývá kompatibilní protipohyb.

Co to znamená v praxi? Pokud dítě trpí tikem, když si stále mrká, protipohyb může být pomalé zavření očí a podržení jich 3 sekundy. To je fyzicky neslučitelné s rychlým mrkáním. Pokud dítě naklání hlavu doleva, protipohyb je pomalé naklonění hlavy doprava. A důležité je: protipohyb musí být sociálně přijatelný. Nemůže to být výkřik nebo zvláštní gesto, které dítě přitáhne pozornost. Musí to být tiché, klidné a nevadí, když ho uvidí učitel nebo kamarád.

Na rozdíl od léků, které tlumí příznaky, HRT učí dítě, jak si s nimi poradit. A to je rozdíl mezi „zakrýváním“ a „řešením“.

Proč HRT funguje lépe než léky?

Farmakologická léčba - například haloperidol nebo clonidin - může snížit tiky o 30-40 %. Ale u 65-70 % dětí způsobuje nežádoucí účinky: ospalost, ztrátu chuti do jídel, problémy s koncentrací, dokonce i zpomalení vývoje. A když léky přestanete podávat, tiky se často vrátí.

HRT naopak funguje u 45-50 % pacientů, a to bez vedlejších účinků. Navíc účinek trvá i po ukončení terapie. Studie z roku 2010 ukázaly, že děti, které absolvovaly komplexní behaviorální terapii (CBIT - což je HRT rozšířené o další prvky), dosáhly 53 % snížení tiků. U běžné kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která není speciálně přizpůsobená tikům, byl výsledek jen 19 %.

Největší výhoda? Dítě se cítí empowereované. Nejde o to, že „někdo mu něco zastavil“. Ono si samo vybralo, jak si s tím poradit. A to změní jeho sebevědomí.

Kdo může HRT absolvovat?

Nejlepší výsledky mají děti starší 10 let. Proč? Protože až kolem tohoto věku se začíná vyvíjet schopnost rozpoznávat předtuchu. Mladší děti, třeba 7- nebo 8leté, často neumí popsat, co cítí před tikem. Pro ně HRT zatím nefunguje. To neznamená, že nejsou léčitelné - jen že je potřeba jiný přístup.

Terapie trvá 8-12 týdnů. Každý týden je jedno sezení po 60-90 minutách. První fáze je naučit dítě rozpoznávat předtuchu - to může trvat 2-4 týdny. Pak se přechází k protipohybu - to je dalších 3-5 týdnů. A nakonec se vše spojí s podporou rodičů a školy. To je klíčové. Pokud dítě na škole dostane jen „nepřestávej!“, terapie selže.

Co potřebuje úspěšná terapie?

HRT není jen o dítěti. Je to celý systém. A tady jsou tři pilíře:

1. Podpora rodičů - musíte vědět, co dítě dělá, proč to dělá, a jak mu pomoci. Není to o tom, aby jste „kontrolovali“ tiky. Je to o tom, aby jste ho podpořili, když se snaží použít protipohyb.
2. Spolupráce se školou - učitelé by měli vědět, že tiky nejsou záměrné. Pokud dítě dostane trest za tik, terapie se zhroutí. Pokud má možnost tichého prostoru, když cítí předtuchu, šance na úspěch stoupne o 35 %.
3. Praxe doma - 10 minut denně. Ne víc. Jen pravidelně. A to je největší překážka. Mnoho rodin začne, ale neudrží. Je to jako cvičení na klíčenku - jednou týdně to nepomůže.

Podle průzkumu NZIP z roku 2022, který zahrnoval 142 dětí v ČR, 68 % pacientů hlásilo „výrazné zlepšení kvality života“. 76 % řeklo, že se cítí jistěji. 69 % řeklo, že se lépe začlenili ve škole a mezi kamarády. A 58 % mohlo snížit dávky léků.

Kde se HRT dělá v Česku?

V Česku je HRT dostupný hlavně v specializovaných centrech: Psychiatrie Praha-Bulovka, FN Motol, Psychiatrická klinika UK v Brně. Některé soukromé psychoterapeuty také nabízejí, ale musí mít certifikaci. Česká společnost pro klinickou psychologii pořádá 2denní kurz za 3 500 Kč, který vyučuje terapeuty, jak HRT provádět. V ČR je teď jen 35 certifikovaných terapeutů. Potřeba je 120.

Cena kompletní terapie (10 sezení) je 12 000-18 000 Kč. Zdravotní pojišťovna pokrývá 60 % nákladů, pokud máte schválenou indikaci. V roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví zařadilo HRT do doporučených postupů pro léčbu tikových poruch. A v Praze spustili projekt „Tiky bez strachu“ - zdarma pro 100 dětí.

Co dělat, když HRT nefunguje?

Není to zázrak. U 25 % pacientů s těžkým Tourettovým syndromem HRT nedosáhne dostatečného účinku. Ale to neznamená, že je to bezmoc. Znamená to, že je potřeba kombinace s léky. Nebo jiná terapie - například relaxační trénink nebo podpora při OCD nebo ADHD, které často doprovází tiky.

Největší chyba? Čekat. Tiky nezmizí samy. Čím dřív začnete, tím lepší výsledky. A pokud je dítě mladší než 10 let, nevzdávejte to. Zkuste jiný přístup - například funkční analýzu nebo podporu prostředí. HRT není jediná možnost, ale je nejúčinnější nefarmakologická metoda.

Co se děje v budoucnosti?

Do roku 2027 by měl být HRT standardní součástí léčby u 80 % pacientů v Česku. Vývoj směřuje k digitalizaci. NZIP plánuje aplikaci „TikStop“, která bude pomáhat dětem s tréninkem předtuchy a protipohybů doma. A to je převrat. Když bude možné cvičit i bez terapeuta, přístup k léčbě se rozšíří.

Největší překážka? Stigma. Tiky se stále považují za „divné chování“. Ale když se dítě naučí, že tiky nejsou jeho chyba, a že má nástroj, jak si s nimi poradit - změní se všechno.

Nejde o to, aby dítě nebylo „jiné“. Jde o to, aby se cítilo bezpečně. A HRT to umožňuje.