Zapojení partnera do terapie poruch osobnosti: Kdy to opravdu pomáhá

Uvažujete o zapojení svého partnera do terapie, protože žijete s někým, kdo má poruchu osobnosti? Možná jste přišli na to, že každá krize, každý výbuch, každá tichá deprese vás vyčerpává. A teď se ptáte: zapojení partnera do terapie poruch osobnosti - je to vůbec možné? A kdy to opravdu pomůže, a kdy to může jen zhoršit situaci?

Proč se vůbec zapojovat?

Zapojení partnera do terapie není o tom, že byste měli být „vyléčeni“ společně. Není to terapie dvojice. Je to edukace. V České republice se tento přístup rozvíjí od roku 2010, hlavně v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Tam od roku 2020 probíhají bezplatné 5-týdenní programy pro partnery osob s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Cílem není změnit partnera, ale naučit vás, jak reagovat, když se okolo vás rozléhá bouře.

Proč to má smysl? Protože osoba s HPO často žije ve strachu z opuštění - a toto strach je přítomný u 85 % pacientů podle dat Psycholog AdiCare z roku 2022. Když partner neví, co se děje, reaguje na krizi jako na osobní útok. A to jen zhoršuje situaci. Když ale pochopí, že křik není kritika, že odchod není vina, že tichost není odmítnutí - může se změnit celý dynamický cyklus.

Kdy to pomáhá - konkrétní případy

Zapojení partnera funguje nejlépe u hraniční poruchy osobnosti. Tam, kde je strach z opuštění hlavní motor chování, může partnerova přítomnost v terapeutickém procesu snížit frekvenci krizí. Podle stejného zdroje dochází u pacientů, jejichž partneři jsou zapojeni, ke 40 % snížení sebedestruktivního chování a ke 30 % zlepšení emocionální regulace.

Příklad: Jana z Prahy, 34, říká: „Naučila jsem se reagovat na krize klidněji a nevnímat agresi jako osobní útok. Díky tomu jsme přežili tři těžké krize bez rozchodu.“

Pracujete s někým, kdo má narcistickou poruchu osobnosti? Tam je situace jiná. Klinická psycholožka Julie Gottmanová, citovaná Novinkami.cz, říká: „Dva narcisté nejsou ve vztahu šťastní v pravém slova smyslu. Vztah může fungovat, ale pouze na povrchní úrovni vzájemného sloužení.“ Zapojení partnera do terapie u narcistické poruchy často nefunguje - protože narcistický partner obvykle nevidí problém v sobě, ale v ostatních. Pokud partner není ochoten změnit sebe, terapie se stává nástrojem manipulace.

Co se ve skutečnosti učí partneři?

Nejde o to, aby partner „vyléčil“ pacienta. Jde o to, aby se naučil:

• Co je hraniční porucha osobnosti - ne jen teoreticky, ale jak se projevuje v každodenním životě
• Jak rozpoznat krizi předtím, než exploduje
• Jak stanovit hranice - a jak je důsledně udržovat
• Jak reagovat na emoce, aniž by se s nimi spojil
• Jak se starat o sebe - abyste nevyhořeli

Programy jako ten v Klecanech nejsou terapie. Jsou to praktické kurzy. Učí se tam techniky jako „časové omezení reakcí“ - kdy partner neodpovídá okamžitě, ale počká 20 minut. Nebo „emoční karanténa“ - kdy se při silné krizi dočasně odstoupí, aby se nezapočal do chaosu. Tyto nástroje nejsou pro pacienta. Jsou pro vás.

Kdy to nefunguje - a proč

Není to zázračný lék. Existují situace, kdy zapojení partnera zhoršuje vztah:

• Při akutních krizích: Pokud pacient prožívá těžkou deprese, sebevražedné myšlenky nebo náhlý výbuch, partner by neměl být zapojen. V tu chvíli potřebuje pacient stabilní prostředí, ne víc emocionálního zatížení.
• Když partner má vlastní traumata: Pokud partner sám prošel zneužíváním nebo zanedbáváním, může se jeho zapojení stát způsobem, jak znovu prožít staré bolesti. Terapeut musí nejdřív vyhodnotit, zda partner sám nepotřebuje terapii - a ne jen edukaci.
• Když partner začne používat techniky manipulativně: To je nejčastější nevýhoda. Petr z Brna, 42, říká: „Můj partner se naučil, jak využívat mé vlastní hranice proti mně. Místo zlepšení došlo k dalšímu poškozování.“
• Pokud partner je příliš závislý: Pokud se partner stává „terapeutem“, „soutěžícím“ nebo „záchranářem“, vztah se přemění v nespravedlivý poměr. To vede k vyhoření - a pak k rozchodu.

Co se stane, když se partner nezapojí?

Mnoho párů zůstává ve vztahu jen proto, že neví, co jiného dělat. Ale bez znalostí o HPO se vztah přeměňuje na boj o přežití. Partner se učí mluvit tiše, přizpůsobovat se, vyhýbat se tématům. Pacient se cítí nechápán, což zhoršuje jeho strach z opuštění. Vzniká cyklus: krize → vyčerpání → vyhýbání → větší krize.

Podle průzkumu Editverse z roku 2022 je 78 % lidí, kteří hledají terapii pro poruchu osobnosti, zároveň zájem o podporu pro své partnery. Ale jen 28 % terapeutů v ČR aktuálně zapojuje partnery. To znamená, že většina párů bojuje samotná - a to je největší riziko.

Co potřebujete, abyste začali?

Nechcete se okamžitě zapojit do terapie s partnerem? To je v pořádku. Začněte tady:

1. Projděte bezplatný edukační program: Národní ústav duševního zdraví v Klecanech nabízí 5-týdenní kurz pro partnery. Výuka probíhá každé úterý v 17:30-19:30. Čekací doba je 4-6 týdnů - ale stojí to za to.
2. Načtěte si e-book „Láska na hranici“: Lifecoaching.cz ho nabízí zdarma. Obsahuje 12 praktických strategií: jak reagovat na kritiku, jak říct „ne“, jak si vyhrát čas.
3. Udělejte si individuální terapii: Pokud se cítíte vyčerpaní, stresovaní nebo ztracení - potřebujete svého terapeuta. Průměrná cena je 1200 Kč za hodinu. To není náklad - je to investice do vašeho života.
4. Nečekejte na „perfektní čas“: Neexistuje. Nečekejte, až pacient „bude připraven“. Váš vztah už je v krizi - a vy máte právo na pomoc.

Co se děje v ČR - trendy a budoucnost

Počet terapeutů specializujících se na HPO se od roku 2018 zvýšil o 35 %. V roce 2022 jich bylo v ČR 147. Většina z nich (62 %) nabízí programy pro partnery. A v lednu 2023 začal NUDZ testovat mobilní aplikaci „Hranice“. Ta poskytuje partnerech okamžité návrhy reakcí během krizí. V pilotním projektu s 85 účastníky došlo k 22 % snížení intenzity krizí.

V prvním čtvrtletí 2024 by měl být spuštěn certifikační program pro terapeuty - 120 hodin teorie, 80 hodin praxe. To znamená, že do roku 2025 bude 45 % terapeutů v ČR zapojovat partnery do terapie - zatímco teď je to jen 28 %.

Je to dobrá zpráva. Ale je tu riziko: v regionech mimo Prahu a Brno je přístup k odborníkům omezený. A edukační programy pro partnery nejsou lékařskou službou - takže nejsou příliš regulované. Můžete narazit na nekvalitního terapeuta. Proto je důležité: vybírejte podle zkušeností, ne podle ceny.

Co říkají odborníci

Mgr. Kristýna Škardová z Brna, která pracuje s klienty s poruchami osobnosti od roku 2015, říká: „Zapojení partnera je přínosné zejména tehdy, když je partner schopen udržet vlastní hranice a není součástí negativních vzorců.“

PhDr., Mgr. et Mgr., Lic. Jan Beer MBA z Prahy 2, který se specializuje na vztahovou terapii od roku 2010, dodává: „Úspěch partnerova zapojení závisí na tom, zda je partner ochoten sebevzdělávat a aplikovat naučené techniky v každodenním životě.“

Nejde o to, aby partner byl dokonalý. Jde o to, aby byl připraven se učit. A neustále se ptát: „Co dělám, co pomáhá, a co zhoršuje?“