Kdy je osobní terapie lepší volbou než online terapie: Kdy se vyplatí vybrat tváří v tvář

Stále více lidí v Česku volí psychoterapii online - videohovory, chaty, záznamy. Ale když se skutečně potřebuješ vyléčit, nejen udržet se nad vodou, tak často není nic nahraditelného za to, když sedíte v místnosti s terapeutem, když vidíte, jak mu ztuhne čelo, když se mu změní hlas, když se na chvíli zamlčí a jen sleduje, co se děje v tvém těle. Osobní terapie není jen starý způsob. Pro mnoho lidí je to jediný způsob, jak skutečně začít hojit.

Neviditelné signály, které online kamera propouští

Představ si, že mluvíš o tom, jak tě bolí, že tě nikdo nechápe. Online, na obrazovce, terapeut vidí tvou tvář - ale jen z části. Co když se ti zatřásou ruce? Co když se tělo zavře, když se otočíš na bok, když se ti v očích objeví slza, kterou se snažíš udržet? Online kamera to často nechytí. Nebo chytí, ale s 300-milisekundovým zpožděním. A to zpoždění je jako mezera v rozmluvě - tam, kde by měla být empatie, je jen ticho.

Podle studie Masarykovy univerzity z roku 2024 terapeut v osobním sezení zachytí až 92 % neverbálních signálů - pohyb očí, napětí v ramenou, změnu dýchání. Online? Jen 63 %. To znamená, že tři z deseti důležitých signálů, které by mohly ukázat, že jsi na pokraji, že se chystáš zhasnout, že se chceš ukryt, prostě zmizí. A terapeut je nevidí. A proto neví, co má říct.

Když tě něco roztrhá - online ti nepomůže

Když máš akutní sebevražedné myšlenky, když se cítíš, že už nemůžeš dál, když tě napadá, že bys měl skočit z okna - online terapie ti to nezastaví. Vůbec ne. V Česku 94 % terapeutů odmítá poskytovat online terapii klientům v akutním riziku. Proč? Protože nemají žádný protokol. Nemají jak tě okamžitě zadržet. Nemají jak zavolat záchrannou službu. Nemají jak ti dát ruku na rameno a říct: „Jsi tady. Já jsem tady. Nejsi sám.“

Klinická psycholožka z Psychosomatické kliniky v Praze to řekla jasně: „Online formát je nepoužitelný u klientů s poruchami reality nebo v akutním stresovém syndromu.“ To neznamená, že online terapie je špatná. Znamená to, že když jsi v jámě, potřebuješ někoho, kdo je fyzicky přítomen. Někoho, kdo může zavolat 155. Někoho, kdo ti může přinést teplou vodu a říct: „Dýchej.“

Proč se některé poruchy online nelečí

Některé problémy se nelečí jen slovy. Poruchy jídla, kde tělo je součástí nemoci. Psychodrama, kde se představuješ, že jsi svůj vlastní otec. Sensorimotorická terapie, kde se učíš, jak se tělo uvolní po traumatu. Všechny tyto metody potřebují fyzický prostor. Potřebují, aby ses mohl rozkročit, aby ses mohl zhroutit na zem, aby ses mohl chytit za ruce a říct: „Nech mě.“

Studie z Tribune.cz ukazuje, že u komplexních traum a osobnostních poruch je účinnost online terapie jen 41 %. U osobní terapie je to 68 %. Což znamená, že u těch, kdo trpí hluboko, je šance na zlepšení skoro dvojnásobná, když sedíš v místnosti s terapeutem. A nejde jen o slova. Jde o to, že tělo pamatuje. A tělo potřebuje, aby ho někdo viděl - ne na obrazovce, ale v reálném čase.

Technologická bariéra - ne každý je digitální generace

Nemyslíš si, že online terapie je pro všechny? Zkus to vysvětlit někomu, kdo je 68 let a nikdy v životě nepoužil Zoom. Podle ČSÚ má 28 % lidí nad 65 let problémy s technologiemi. A 37 % lidí nad 55 let má obtíže s obsluhou terapeutických platform. To znamená, že pro některé lidi je online terapie nejen neúčinná - je to bariéra. Když se ti nezobrazí obraz, když se ti zablokuje mikrofon, když se ti ztratí připojení právě v momentě, kdy chceš říct tu nejdůležitější věc - tak to není jen technická chyba. Je to zranění. Je to zpráva: „Tvoje bolest není důležitá dost na to, abychom ji zvládli vyřešit.“

A to je důvod, proč 31,8 % lidí volí osobní terapii jen proto, že se bojí technických problémů. Ne proto, že nechce změnu. Protože si přeje, aby někdo byl přítomen. Ne na obrazovce. Ale tady.

Co když máš jen lehkou únavu? Online může stačit

Ale ne každý potřebuje osobní terapii. Když máš lehkou až střední únavu, když se cítíš vyčerpaný, ale neztrácíš se, když tě trápí stres z práce nebo problémy ve vztahu - online terapie může být skvělá volba. Metaanalýzy ukazují, že u lehké deprese a únavy dosahuje online kognitivně-behaviorální terapie (KBT) až 73 % účinnosti. To je srovnatelné s osobní formou. A je to praktické. Nemusíš vyrazit z domu. Nemusíš čekat na volné místo. Můžeš se připojit z postele, mezi dvěma schůzkami, když ti děti spí.

Prof. Miroslav Švec z Masarykovy univerzity říká: „U OCD a lehkých deprese dosahuje online KBT až 78 % účinnosti.“ To je pravda. Ale to je jen jedna část příběhu. Když se začneš cítit lépe, a pak se zase začneš ztrácet - potom se ti ukáže, že online terapie ti dala nástroje, ale ne základ. A základ potřebuješ vytvořit osobně.

Hybridní model - nejlepší z obou světů

Většina terapeutů v Česku už dnes nabízí hybridní model. A to je ten správný přístup. První fáze - osobně. Abys vytvořil vztah. Abys se naučil důvěřovat. Abys se naučil, že tělo může být bezpečné. A pak - online. Pro udržování. Pro kontrolu. Pro připomenutí, že jsi na cestě.

Podle Terapie.cz 62 % klientů s chronickými stavy preferuje tento hybridní přístup. A má pravdu. Nejde o to, jestli je online lepší nebo horší. Jde o to, když je co vhodné. Když jsi v krizi - potřebuješ tvář v tvář. Když jsi v udržovací fázi - potřebuješ pohodlí.

Co ti říkají lidé, kteří to zkusili

Na Redditu uživatel „Pavla_27“ napsal: „Online mi nepomohla při traumatu z násilí. Teprve osobní setkání s terapeutkou mi umožnilo prožít tělesné napětí.“

Na druhé straně časopisník „Marek K.“ na Trustpilotu hodnotí online terapii 5/5 - protože jí může používat během pracovního dne. Oba mají pravdu. Jenže oni řeší jiné věci. Jeden se snaží přežít. Druhý se snaží lépe fungovat.

Když si vybíráš - nevybírej podle trendy

Neber to jako otázku: „Online nebo osobní?“ Ber to jako otázku: „Co mi teď potřebuji?“

- Pokud máš akutní riziko sebevraždy, psychotické epizody nebo těžké poruchy jídla - vyber osobní terapii. Bez výjimky.

- Pokud máš komplexní vztahové problémy, traumata, nebo potřebuješ prožít tělesné napětí - osobní terapie je nezbytná.

- Pokud máš lehkou únavu, stres, nebo chceš jen nějaké nástroje - online terapie může být skvělý start.

- Pokud jsi starší než 55 let a technologie tě překonávají - neváhej. Vyber osobní sezení. Tvá bolest je důležitější než tvoje schopnost ovládat Zoom.

A pokud si nejsi jistý - začni osobně. Vytvoř si základ. A pak, pokud budeš chtít, přejdi na online. Ale ne naopak. Protože když začneš online, můžeš se naučit, jak přežít. Ale ne, jak se uzdravit.

Co dělat, když se rozhodneš pro osobní terapii

- Najdi terapeuta, který má zkušenosti s tvým problémem. Ne s tím, co je na módu.

- Zkontroluj, jestli má kvalifikaci podle zákona č. 96/1993 Sb. - to platí i pro online, ale osobní terapeut by měl mít i zkušenosti s fyzickou přítomností.

- Pokud máš obavy - zeptej se: „Jak reagujete na krizové situace?“ Pokud ti odpoví: „Můžete zavolat na linku 155“ - je to dobré. Pokud ti odpoví: „Nemám protokol“ - hledej jiného.

- Nenech se odradit cenou. Většina terapeutů v Česku bere stejně za online i osobní sezení - od 800 do 2 500 Kč. Platíš za čas, ne za formát.

Co se děje dnes v Česku?

Od roku 2022 se poptávka po osobní terapii zvýšila o 63 %. Online terapie tvoří jen 28 % trhu. Většina lidí - 70,4 % - stále volí tváří v tvář. A to není jen kvůli starým předsudkům. Je to kvůli tomu, že vědí: některé věci se nelečí skrze obrazovku. Některé věci se nelečí slovy. Některé věci se lečí tím, že někdo sedí vedle tebe. A nechá tě být. A neříká: „To všechno zvládneš.“ Ale říká: „Jsi tady. A já jsem tady.“