Nejčastější mýty o psychoterapii a pravda, kterou potvrzuje psychologie

Psychoterapie není pro „blázny“ - a přesto jí stále vyhýbáte

Proč se lidé bojí jít k psychoterapeutovi? Ne proto, že by neměli problémy. Ale proto, že věří, že to znamená být „slabý“, „neuvědomělý“ nebo „zvláštní“.

Ve skutečnosti je to přesně opak. Když jdeš k terapeutovi, neznamená to, že jsi na dně. Znamená to, že chceš vědět, co se v tobě děje - a proč.

Podle výzkumů z roku 2024 cítí 75 % lidí výrazné zlepšení po šesti měsících psychoterapie. A polovina z nich začne cítit změnu už po osmi sezeních. To není magie. To je věda. A přesto se mnozí stále vyhýbají terapii - protože věří mýtům, které už dávno zanikly.

Mýtus č. 1: „Psychoterapie je jen pro ty, co si neumí pomoci sami“

Toto je nejškodlivější mýtus, který se v Česku šíří od generace k generaci. Když někdo řekne: „Jdu k terapeutovi, protože se mi to nezdařilo“, zazní to jako přiznání selhání. Ale to je přesně ten špatný náhled.

Pravda je jednoduchá: psychoterapie není záchranný systém pro ty, kteří „neudrží“ život. Je to nástroj pro ty, kteří chtějí život lépe pochopit. Mnoho lidí chodí k terapeutovi, když se cítí unavení, když mají problémy ve vztazích, když se cítí ztraceni - i když všechno „vypadá v pořádku“.

Studie z roku 2024 potvrzují, že lidé vyhledávají terapii nejen kvůli deprese nebo úzkosti. Často jen proto, že chtějí lépe poznat sebe. Protože chtějí přestat opakovat stejné chyby. Protože chtějí být v klidu sám se sebou.

Mýtus č. 2: „Terapeut leží na pohovce a jen dělá…“

Představa, že terapeut sedí v tichosti, zatímco klient leží na pohovce a vypráví o svém dětství, pochází z Freudovy doby. Z konce 19. století. Dnes to tak nejde.

Moderní psychoterapie je aktivní dialog. Terapeut sedí naproti tobě na židli. Sleduje tvůj pohled, tvoji tvář, tvoji náladu. Mluví. Ptá se. Zopakuje ti to, co jsi řekl, aby jsi to slyšel jinak. Nečeká na to, že mu budeš vyprávět všechno. Ptá se: „Co se stalo, když jsi to řekl?“ „Co jsi cítil, když jsi to řekl?“

Tiché okamžiky nejsou chybou. Jsou prostor. Prostředí, kde se můžeš zastavit, přemýšlet, vyslovit to, co se ti nedaří říct. Když terapeut jen řekne „hm“, není to línost. Je to signál: „Slyším tě. Jsem tady.“

Mýtus č. 3: „Terapeut ví, co si myslím. Vidí mi do hlavy.“

Nikdy nevidí. Nikdy neví. Terapeut není telepata. Není mag. Není Bůh.

Je to člověk, který se naučil poslouchat. Ví, jak se lidská mysl chová. Ví, jak se strach, hanba nebo zlost projevují ve slovech, v tichu, v pohybech. Ví, že když někdo řekne „Všechno je v pořádku“, ale má křečovou ruku, tak pravděpodobně není.

Nečte ti myšlenky. Pomáhá ti je najít. A pak je přečíst sám se sebou. To je rozdíl.

Když ti terapeut řekne: „Zní to, jako bys cítil, že jsi nevážený“, není to zázrak. Je to jeho odborná schopnost spojit tvé slovo s tvým tónem, tvým pohledem, tvým tichým dýcháním. To není telepatie. To je empatie - vyškolena, systematicky využitá.

Mýtus č. 4: „Na terapii chodí jen ti, co mají vážné problémy“

Je to jako říct: „Na lékaře chodí jen ti, co mají rakovinu.“

Terapie není jen pro krizi. Je to prevence. Je to údržba duševního zdraví. Když chodíš k fyzioterapeutovi, aby ti nebolela záda - je to léčba. Když chodíš, aby ti nebolela - je to prevence. Stejně to funguje i s psychoterapií.

Nejde jen o to, když „už nevíš kudy kam“. Jde o to, když se cítíš, že život ti uniká. Když máš pocit, že se opakuješ ve vztazích. Když se budeš probouzet a nevíš, proč jsi unavený. Když ti někdo řekne: „Ty jsi vždycky takhle.“ A ty si říkáš: „Ano… ale proč?“

Terapie je jako zrcadlo, které ti ukazuje, jaký jsi - ne jaký máš být.

Mýtus č. 5: „Terapie nepomůže. Už jsem to zkoušel.“

Pokud jsi jednou šel k terapeutovi a nic se nezměnilo, neznamená to, že terapie nefunguje. Znamená to, že ten terapeut nebyl ten správný.

Terapie není jedna metoda. Je to celý spektrum. Kognitivně-behaviorální terapie. Psychodynamická. Gestalt. Systémová. EMDR. Každá jiná. Každá jiný přístup. Každý jiný terapeut.

Někdo potřebuje strukturu. Někdo potřebuje prostor. Někdo potřebuje, aby ho terapeut přímo položil na zem a řekl: „Tohle je tvoje odpovědnost.“ Někdo potřebuje, aby ho terapeut jen poslouchal, až se sám do toho zamiluje.

Neexistuje „správná“ terapie. Existuje „správný terapeut pro tebe“.

Je to jako vybírat lék. Když ti jedna tableta nevadí, neznamená to, že žádná léčba nefunguje. Znamená to, že musíš zkusit jinou.

Mýtus č. 6: „Když mě terapeut přitahuje, je to špatně“

Je to běžné. A není to špatné.

Terapeut je člověk, který tě poslouchá bez soudu. Který tě přijímá tak, jak jsi. Který se snaží pochopit tvoje bolesti, tvoje strachy, tvoje tajemství. Když takový člověk sedí naproti tobě, můžeš se k němu přitahovat. To není chyba. To je lidské.

Terapeuti nejsou „přitažliví“ proto, že jsou krásní. Jsou přitažliví proto, že jsou bezpodmínečně přítomní. A to je vzácné.

Nejde o to, aby jsi „přestal být přitažlivý“. Jde o to, aby jsi to s tímto člověkem probral. V terapii. V bezpečí. Bez hanby.

Terapeut, který umí přistoupit k tomuto tématu, není „neprofesionální“. Je profesionální. Protože ví, že lidské emoce nejsou problém. Jsou klíčem.

Co dělat, když nevíš, jak začít?

Nejprve si dej čas. Nejde o to, aby jsi „všechno vyřešil“ hned. Jde o to, aby jsi se začal ptát.

Zkus si zavolat na tři terapeuty. Polož otázku: „Jak pracujete?“ „Jaký máte přístup?“ „Co se stane, když se mi nebude líbit?“

Neboj se říct: „Nevím, jestli to je pro mě.“

První sezení není závazné. Je to zkouška. Jak se cítíš, když s ním mluvíš? Cítíš se bezpečně? Cítíš, že tě slyší? Nebo se cítíš jako „případ“?

Neexistuje „správný“ terapeut. Existuje ten, který ti sedne.

Co se děje v Česku? Mění se názory?

Ano. Pomalu, ale mění.

V posledních letech se počet lidí, kteří hledají psychoterapii, zvýšil o 30 % podle dat z roku 2024. Kurzy o mýtech a skutečnostech psychoterapie se stávají populární. Podcasty o duševním zdraví mají miliony posluchačů.

Politici se začínají zajímat o zákon o psychoterapii. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří chodí k terapeutovi, se stávají lepšími rodiči, kolegy, partnery.

Destigmatizace není příběh, který se stává. Je to proces, který každý z nás může podpořit. Tím, že nebudeme říkat: „Jsi blázen.“ Ale: „Jak se máš?“

Co je pravda?

Pravda je, že psychoterapie není o tom, aby tě někdo „vylečil“. Je o tom, aby ses sám naučil pochopit, co se v tobě děje.

Pravda je, že nejsi slabý, když hledáš pomoc. Jsi odvážný.

Pravda je, že terapeut není čaroděj. Je to člověk, který ti ukazuje, že ty jsi ten, kdo má klíč.

Pravda je, že každý, kdo se snaží být v klidu se sebou, má nárok na pomoc.

A pravda je, že ti, kdo se bojí jít k terapeutovi, nejsou ti, kteří „neumí pomoci sami“. Jsou ti, kteří se bojí, že jim to někdo řekne: „To je pro blázny.“

Není to pravda.