Psychoterapie v Česku: Jak funguje systém péče o duševní zdraví v roce 2025

Veřejná psychoterapie v Česku je dnes jiná než před pěti lety. V roce 2025 se systém, který dlouho trpěl nedostatkem lidí a peněz, překrýval přesně definovanými pravidly, třemi úrovněmi péče a novými možnostmi financování. Ale i přes tyto změny mnoho lidí stále čeká měsíce na první sezení, zatímco jiní platí tisíce korun za soukromou pomoc. Proč je to tak? A jak vlastně funguje ta nová struktura?

Tři úrovně psychoterapie - jak se liší?

Od roku 2025 je psychoterapie v Česku rozdělena do tří jasně oddělených úrovní. Každá má jiné požadavky na vzdělání, jiné možnosti hrazení a jiné cílové skupiny.

Poradenská psychoterapie je nejnižší úroveň. Je určená pro lidi, kteří potřebují podporu - ne nutně léčbu diagnózou. Může jít o stres, problémy v rodině, problémy s koncentrací nebo přechodnou deprese. Aby se někdo mohl stát poradenským psychoterapeutem, musí absolvovat minimálně 600 hodin vzdělávání. Tato úroveň je provozována jako živnost, což znamená, že klienti platí sami. Výjimkou je VZP ČR, která od ledna 2025 dává pojištěncům příspěvek až 5 000 Kč na 10 sezení - to je maximálně 500 Kč za jedno sezení. Mnoho lidí si tuto možnost neuvědomuje.

Lékařská psychoterapie je pro lékaře, kteří po ukončení studia absolvovali tříletou specializaci v psychiatrii a pak další tříletou specializaci v psychoterapii. Tito odborníci mohou diagnostikovat duševní poruchy, předepisovat léky a zároveň provádět psychoterapii. Tyto služby jsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Ale tady je problém: v Česku je jen 1 800 lékařů s touto specializací. A většina z nich pracuje v nemocnicích nebo ve velkých městech.

Specializovaná zdravotnická psychoterapie je pro psychology s magisterským titulem. Ti musí mít nejen 4leté studium, ale také 800 hodin specializačního vzdělávání a především pravidelnou supervizi. Tato úroveň je také hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Ale tady je další překážka: v Česku je jen 17 akreditovaných školících center. A většina z nich je v Praze, Brně nebo Ostravě. Na Moravě-Slezsku je jedno na 21 500 obyvatel.

Co platí veřejné zdravotnictví - a co ne?

Veřejné pojištění pokrývá jen lékařskou a specializovanou zdravotnickou psychoterapii. Poradenská psychoterapie je venku. To znamená, že pokud potřebujete jen někoho, kdo vás naslouchá, a nemáte peníze na soukromého terapeuta, máte špatnou šanci.

Průměrná návratnost za jedno sezení z veřejného pojištění je 380 Kč. V Německu je to 650 Kč. To znamená, že terapeut, který pracuje pro veřejné zdravotnictví, dostává méně než polovinu toho, co jeho německý kolega. A proto mnoho kvalitních terapeutů volí soukromý sektor - tam se dají živit.

Na druhou stranu, pokud máte dítě, které potřebuje pomoc, je to jiné. Od 1. června 2025 funguje projekt Péče o dětskou duši. Prvních 5 sezení je pro děti do 18 let plně hrazeno - bez jakýchkoli poplatků. Tento projekt má rozpočet 1,2 mld. Kč do roku 2028 a má za cíl připravit 1 200 nových odborníků na dětskou psychoterapii. Výsledky jsou vidět: čekací doba pro děti klesla z 180 dní na 52 dní. Ale pro dospělé? Průměrná čekací doba je 147 dní. To je více než čtyři měsíce.

Proč je tak těžké najít terapeuta?

Podle Ministerstva zdravotnictví chybí v Česku 420 psychoterapeutů. Poměr je 1 terapeut na 12 500 obyvatel. Doporučený poměr je 1:5 000. To znamená, že máme jen třetinu potřebného personálu.

Problém není jen v počtu. Je to i v distribuci. V Praze je 1 terapeut na 7 200 lidí. V Moravskoslezském kraji je 1 na 21 500. V některých obcích na jihu Moravy nejsou žádní terapeuti vůbec. A když najdete někoho, tak čekáte měsíce.

Na portálu dusevnizdravi.cz je 1 247 registrovaných poskytovatelů. Ale 78% negativních recenzí říká jedno: „Čekací doba je příliš dlouhá.“ Na druhou stranu, soukromí terapeuti mají průměrné hodnocení 4,6/5. Proč? Protože nemají čekací seznam. Klienti platí, a hned dostanou termín. Jeden otec z Brna napsal na Reddit: „Pro dceru 12 let jsme čekali 112 dní na veřejného terapeuta. Nakonec jsme zaplatili 8 500 Kč za soukromého - a měli jsme sezení za 3 dny.“

Digitální nástroje a telemedicína - řešení nebo záplava?

Telemedicína je v Česku nyní běžná. 92 % území je pokryto online službami. 41 % poskytovatelů psychoterapie nabízí sezení přes video. A 28 % má vlastní aplikace - například MoodTools, která pomáhá sledovat náladu a zaznamenávat myšlenky. Tyto nástroje pomáhají lidem mezi sezeními, ale nejsou náhradou za lidskou přítomnost.

Pro některé skupiny jsou ale životně důležité. Například pro lidi v malých obcích, pro ty, kteří mají fóbie z cestování, nebo pro rodiče, kteří nemají čas na cestu do města. Ale tady je problém: ne všichni klienti mají kvalitní internet, nebo vědí, jak s technologií pracovat. A někteří terapeuti se zatím neumí přizpůsobit. Mnoho lidí říká: „Videosezení je lepší než nic, ale není to stejné.“

Co říkají odborníci - a kde je problém?

Tomáš Kašpárek z Psychiatrické společnosti ČLS JEP říká: „Bez změn v školství, sociální péči a pracovních příležitostech nemůžeme krizi duševního zdraví zvládnout.“ A má pravdu. Psychoterapie není jen o sezeních. Je to o tom, jestli má dítě bezpečnou rodinu, jestli má rodič práci, jestli má člověk, kdo ho poslouchá, když se zhroutí.

Prof. Martin Anders z Univerzity Karlovy upozorňuje na jiný problém: „Systém vytváří nebezpečnou hierarchii. Poradenská psychoterapie je považována za méně hodnotnou - ale 68 % klientů potřebuje právě tuto úroveň.“ To znamená, že většina lidí potřebuje pomoc, která není hrazena. A ta je přístupná jen těm, kdo mají peníze.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch říká, že systém se modernizuje. A má pravdu. Nový systém je lepší než ten před rokem 2025. Ale modernizace není řešení, pokud se neřeší základní nerovnosti. Pokud 76 % terapeutů považuje 600 hodin vzdělání pro poradenskou psychoterapii za nedostatečné, pak je systém v základu nekvalitní.

Co se děje v budoucnu - a co můžete udělat vy?

Od června 2025 se připravuje výzva Operačního programu Zaměstnanost Plus s 1,5 mld. Kč na rozvoj center duševního zdraví. Evropské fondy přidávají dalších 850 milionů. Cílem je vytvořit síť místních center, kde budou psychoterapeuti, sociální pracovníci a lékaři pracovat společně. To je směr, který funguje v zahraničí.

Ale základní otázka zůstává: kdo bude tyto centra plnit? Pokud se nezvýší kapacita vzdělávání o 40 %, říká Světová banka, systém se v letech 2027-2028 zhroutí.

Co můžete udělat vy?

• Pokud potřebujete pomoc a máte peníze, nečekejte. Vyhledejte soukromého terapeuta. Použijte portál nzip.cz/dusevni-zdravi - tam je seznam registrovaných poskytovatelů.
• Pokud nemáte peníze, kontaktujte VZP ČR. Zeptejte se, jestli máte nárok na příspěvek 5 000 Kč na 10 sezení. Mnoho lidí o tom neví.
• Pokud máte dítě, které trpí, zažádejte o „Péči o dětskou duši“. Prvních 5 sezení je zdarma. Nečekejte, až se situace zhorší.
• Pokud pracujete ve vzdělávání, sociální péči nebo zdravotnictví, vědomosti o duševním zdraví jsou vaším nástrojem. Naučte se je. Předávejte je.

Psychoterapie v Česku není systém, který všechno vyřeší. Ale je to systém, který může fungovat - pokud ho lidé budou chtít využívat, podporovat a vylepšovat. A nejen čekat, až se to někdo postará za nás.