Stabilizace před zpracováním traumatu: Proč fázový přístup zachraňuje životy

Nejste sami, pokud vás frustruje, že terapie trvá déle, než jste čekali. Pokud jste přežili dlouhodobé zneužívání, únik před násilím nebo opakované traumata, může být přímo začít mluvit o tom, co se stalo, nejen nebezpečné, ale fyzicky nemožné. Stabilizace před zpracováním traumatu není zdržování - je to základ, bez kterého se zpracování může stát znovuzažitým násilím. A to je přesně to, co se stává, když se tento krok přeskočí.

Proč nemůžete začít hned s traumatem?

Představte si, že se pokusíte opravit dům, kde je ještě zemětřesení. Nejdřív musíte zastavit padající stropy, zapnout elektrické proudy a najít bezpečné místo, kde můžete dýchat. To je přesně to, co dělá stabilizační fáze. Klienti s komplexním traumatem často žijí v trvalém stavu přípravy na nebezpečí. Jejich tělo neví, že je bezpečné. Jejich mozek je přeprogramován na reakci - ne na život, ale na přežití.

Podle výzkumů Evropské asociace pro traumovou psychoterapii z roku 2018 až 47 % klientů, kteří začali přímo zpracovávat trauma bez stabilizace, zažilo reviktimizaci - tedy znovuzažití traumatu během terapie. To znamená, že místo aby se cítili lépe, se cítili horší. Někteří přestali chodit na terapii. Někteří se vrátili do nemocnic. Někteří se ztratili.

Fázový přístup, který poprvé systematicky popisovala Judith Hermanová v roce 1992, říká: nejdřív bezpečnost. Pak stabilita. Až potom paměť.

Co se dělá ve stabilizační fázi?

Stabilizace není jen „čekání“. Je to aktivní, strukturovaná práce s tělem, emoce a myšlenkami. Trvá průměrně 6-12 měsíců, ale může být i delší - a to je v pořádku. Není to o čase, ale o tom, zda klient dosáhl základních dovedností.

• Bezpečné prostředí: Terapeut nejen poslouchá - vytváří prostor, kde klient nebojí, že ho někdo zavrhne, zneužije nebo zahodí. Toto je základ pro všechno další.
• Emocionální regulace: Učíte se rozpoznávat, když se vaše tělo připravuje na útok - zrychlený dech, třes, ztuhnutí, náhlý vztek. A pak se učíte, jak to zastavit. Techniky jako grounding (přivázání k současnosti), dýchací cvičení nebo vnitřní bezpečné místo (safe place) nejsou „hádanky“ - jsou nástroje pro přežití.
• Odstranění návykových strategií: Alkohol, drogy, sebepoškozování, přehnaná práce, izolace - to vše je způsob, jak se vyhnout bolesti. Ve stabilizaci se neříká „přestaň to dělat“. Říká se: „Co ti to dává? A co by ti mohlo dát stejně, ale bez škody?“
• Integrace těla: Trauma se ukládá v těle. Lidé s komplexním traumatem často nevědí, kde je jejich tělo. Cítí se jako „vzduch“. Práce s tělem - od lehkého pohybu až po somatickou terapii - pomáhá vrátit pocit „jsem tady“.

Podle studie z Masarykovy univerzity z roku 2019 jsou tyto techniky nejúčinnější při snižování disociativních epizod - a to o průměrně 63 % během prvních šesti měsíců.

Co je jiného u komplexního traumatu?

Není to jen „víc traumatu“. Je to jiné trauma. Když jste byli zneužíváni v dětství, vaše mozek se naučil, že lidé nejsou bezpeční. Ne že byste měli strach z násilí - ale že byste měli strach z důvěry. Z toho vzniká úplně jiný problém: narušené vztahy, nechápání hranic, neustálé čekání na zradu.

Fázový přístup to řeší přímo. Není to jen o tom, jak jste přežili - ale o tom, jak se naučíte znovu žít s lidmi. To zahrnuje:

• Práci s interpersonálními vzory - jak se chováte, když někdo je laskavý?
• Obnovu sociálních dovedností - jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak přijmout podporu.
• Obnovu smyslu - proč jste přežili? Co má váš život teď smysl?

Tady se odkazujeme na Antonovského koncepty nezdolnosti a soudržnosti. Trauma vás může přimět k tomu, že se ptáte: „Proč to bylo právě se mnou?“ Stabilizace vás učí: „Protože jsi přežil - a to je už něco.“

Co když to trvá příliš dlouho?

Na českém fóru PTSD.cz se uživatelka „Anonym1985“ vyjádřila: „Prvních 9 měsíců jsme dělali jen stabilizaci. Bylo to frustrující.“ Na druhé straně „PetrK“ na Terapie24 napsal: „Po 14 měsících stále jen stabilizace. Cítím se jako v pasti.“

Toto je skutečný problém. A není to chyba terapeuta. Je to chyba systému. Lidé čekají na „pokrok“. Chtějí, aby se „něco stalo“. Ale pokrok v stabilizaci není vidět na papíře. Je to tichý: přestal jste se ztrácet při zvuku auta. Přestal jste se bát, že vás někdo zavolá na telefon. Dokážete dýchat, když vás někdo dotkne.

Podle analýzy 87 hodnocení na Poradna.cz z roku 2022 68 % klientů s komplexním traumatem hodnotí fázový přístup kladně. U těch s jednorázovým traumatem - jako autonehoda - je to jen 42 %. Proč? Protože u jednorázového traumatu není potřeba znovu naučit se žít. U komplexního traumatu ano.

Na druhou stranu kritici jako doc. Jan Prasko upozorňují: pokud stabilizace trvá déle než 12 měsíců, může u 15-20 % klientů vést k terapeutické závislosti. To není chyba metody - to je chyba nekvalifikovaného terapeuta. Nebo klienta, který se bojí pokroku.

Co se děje v Česku?

V roce 2020 se změnilo zdravotní pojištění. Od té doby je možné hrazení až 36 sezení ročně pro klienty s PTSD. To znamená, že fázový přístup už není luxus - je to standardní péče.

Počet certifikovaných traumových terapeutů v Česku vzrostl z 127 v roce 2018 na 342 v roce 2022. To je růst o 169 %. Všechny tyto terapeuty absolvovaly 180 hodin teorie a 200 hodin supervize - podle požadavků České psychologické komory.

Na Poliklinice Karlovo náměstí v Praze zavedli fázový přístup do primární péče. Výsledek? Počet hospitalizací klientů s PTSD klesl o 22 % za rok.

A co nové technologie? Aplikace TraumaCare, která vyšla v červnu 2022, umožňuje klientům sledovat své příznaky mezi sezeními. Předběžné výsledky ukazují, že snižuje intenzitu symptomů o 18 %. To je velký krok.

Od ledna 2025 bude fázový přístup povinný prvek péče o klienty s komplexním traumatem podle doporučení České lékařské komory. To není jen zákon. Je to etický povinnost.

Co je lepší: fázový přístup nebo EMDR?

EMDR a kognitivně-behaviorální terapie expozice jsou skvělé - pro jednorázová traumata. Pokud jste přežili autonehodu, výbuch, přepadení - tyto metody fungují rychle. Průměrně 6-12 měsíců.

Ale pokud jste přežili zneužívání od dětství, nebo jste byli v válce, nebo jste se stali obětí opakovaného násilí - pak je fázový přístup jediný bezpečný způsob. Podle studie z Českého časopisu pro psychologii z roku 2020 má fázový přístup o 28,7 % nižší riziko reviktimizace než přímý přístup.

Nejde o to, která metoda je „lepší“. Je to o tom, která metoda je bezpečná pro vás. A pro komplexní trauma je to fázový přístup.

Nejnovější pilotní studie (NCT03664713) zkouší kombinaci fázového přístupu s EMDR - ale jen jako „bezpečné místo“ během stabilizace. Výsledky jsou slibné: klienti prošli stabilizační fází o 3,2 měsíce rychleji.

Co dělat, pokud jste v stabilizaci?

Pokud jste právě teď v této fázi:

• Nechte si čas. Toto není zdržování - je to příprava na přežití.
• Nezlobte se na terapeuta. Pokud vás nevnímá, nebo vás nutí „přejít dál“, je to chyba. Ale pokud vás učí dýchat, když se bojíte - to je záchrana.
• Zaznamenávejte malé pokroky. Když jste se dnes neztratili při zvuku zvonečku - to je vítězství.
• Neříkejte si, že jste „ztracení“. Jste v procesu. A proces je dlouhý, ale není nekonečný.

Luc Ciompi, švýcarský psychiatr, řekl: „Pomalé je důležitější, než rychlé.“

Nejde o to, jak rychle jste mimo trauma. Ale o tom, jak pevně jste na zemi.

Co dělat, pokud jste v terapii, ale necítíte pokrok?

Pokud jste v terapii déle než 12 měsíců a nevidíte žádný pokrok:

• Požádejte o přehodnocení. Je vaše stabilizace skutečně potřebná? Nebo jste připraveni na zpracování?
• Zkontrolujte kvalifikaci terapeuta. Má certifikaci z České psychologické komory? Má zkušenosti s komplexním traumatem?
• Je terapeut otevřený na feedback? Pokud ne, je to riziko.
• Nebojte se hledat jiného terapeuta. Nejste „ztracení“. Jste v pravém místě - jen ne v tom správném.

Stabilizace není místo, kde se zastavíte. Je to most, který vás převede z přežívání do života.