Vyhýbání spouštěčům traumatu - řešení nebo past?

Jedním z nejčastějších obranných mechanismů u lidí po traumatické události je Vyhýbání se spouštěčům traumatu, chování, při kterém jedinec odmítá kontakt s podněty - lidmi, místy, zvuky či emocemi - které mu připomínají prožité trauma. Tento článek rozebere, jestli je taková úniková strategie skutečně užitečná, nebo jen posiluje další bolest.

Jak vyhýbání funguje?

Spouštěče můžeme rozdělit na externí (např. vůně, hudba, konkrétní vůz) a interní (silné emoce, tělesné pocity). Když se člověk vyhýbá, aktivně blokuje přenos signálů do amygdaly, což okamžitě snižuje úzkost o 30‑40 % (Terapio.cz, 2023). Na druhou stranu se tím omezuje proces habituace - postupné oslabování reakce na podnět - a dlouhodobě se úroveň úzkosti zvyšuje o 25‑35 % (Psychologie.cz, 2023).

Krátkodobé výhody a dlouhodobé rizika

Krátkodobě vyhýbání poskytuje úlevu a umožňuje osobě fungovat v každodenním životě. Ovšem výzkumy ukazují, že 68 % lidí s PTSD vnímuje tento únik jako pomocný jen na pár měsíců, zatímco 82 % z nich popisuje zhoršení kvality života po delším období (Psychologie.cz, 2022). Důsledkem může být sociální izolace, zúžení životních možností a postupná eroze resilience.

Aktivní zpracování traumatu - co to obnáší?

Oproti úniku existují terapeutické metody, které umožňují bezpečně konfrontovat spouštěče. Mezi nejčastěji používané patří:

• Kognitivně‑behaviorální terapie (CBT), strukturovaný přístup, kde pacient pod vedením terapeuta systematicky vystavuje spouštěčům a učí se zvládat úzkost
• EMDR(Eye Movement Desensitization and Reprocessing), technika využívající rychlé oční pohyby k „přepisování“ traumatické paměti
• Terapie zaměřená na grounding, techniku propojení těla s přítomností (např. dýchací cvičení, smyslové cvičení)

Studie publikovaná v American Journal of Psychiatry (2021) ukázala, že CBT s expozicí snížila symptomy PTSD u 75 % pacientů o 60‑70 % během 12‑16 týdnů. EMDR dosáhlo podobných výsledků - 77 % pacientů zaznamenalo výrazné zlepšení po 6‑12 sezeních (Psychologie.cz, 2023).

Srovnávací tabulka: Vyhýbání vs. Aktivní zpracování

Jak přejít od úniku k aktivnímu zvládání?

1. Identifikujte spouštěče - zapisujte si, co konkrétně vyvolává silné reakce.
2. Vytvořte bezpečný rámec - spolupráce s terapeutem, který zajistí kontrolované prostředí (Mgr. Klára Hanzalová, CoJeTrauma.cz, 2023).
3. Začněte s lehkým expozicím - například si poslechněte krátký úryvek odstraňující zvuk, a soustřeďte se na dýchání.
4. Používejte grounding - technika 5‑4‑3‑2‑1 (pět věcí, které vidíte, čtyři, které cítíte, atd.).
5. Postupně zvyšujte obtížnost - po každém úspěšném kroku přidejte další podnět.
6. Vyhodnocujte pokrok - používáním škály úzkosti (0‑10) po každé expozici.

Podle výzkumu Mgr. Kláry Hanzalové je potřeba průměrně 4‑6 týdnů k osvojení základních technik dýchání a grounding, což výrazně snižuje riziko přetížení během terapie.

Technologické inovace v terapii traumatu

V posledních letech se rozšířily moderní nástroje:

• Virtuální realita (VR) - 28 % českých terapeutů používá VR pro kontrolovanou expozici (Psychologie.cz, 2023). Pacient si v bezpečném virtuálním prostředí může opakovaně konfrontovat spouštěče, aniž by byl v reálném světě ohrožen.
• MDMA‑assistovaná terapie - pilotní studie v ČR plánovaná na rok 2024 slibuje remisi až u 67 % těžkých případů (FDA, 2023). Metoda kombinuje farmakologický efekt MDMA s terapií, což usnadňuje přístup k emocím.
• Biofeedback a nositelná zařízení - monitorují srdeční frekvenci a pomáhají klientovi v reálném čase aplikovat techniky regulace.

Tyto inovace však nejsou náhradou za tradiční terapeutický vztah. Bessel van der Kolk upozorňuje, že „léky samy o sobě neodstraní trauma, ale mohou být důležitým doplňkem psychoterapie“ (Terapio.cz, 2023).

Dostupnost a finanční otázky

Typická cena terapie v ČR se pohybuje mezi 800 Kč a 2 500 Kč za sezení (Terapio.cz, 2023). Zdravotní pojišťovny pokrývají jen 0‑5 sezení ročně, což zvyšuje bariéry pro dlouhodobou péči. Průměrná čekací doba na specializovaného psychologa je 4,7 měsíce (Terapio.cz, 2023). Proto se mnoho lidí uchyluje k vyhýbání jako “dostupnému” řešení, i když dlouhodobě škodí.

Co si uvědomit - klíčové myšlenky

Vyhýbání se spouštěčům může být užitečné jen jako krátkodobý „přístřešek“, který dává tělu čas na stabilizaci. Skutečné uzdravení nastává, když se člověk naučí bezpečně přijímat nepříjemné emoce, rozpoznávat spouštěče a postupně je konfrontovat pod dohledem odborníka. Jak říká psycholožka Kamilia Thiele, “obtíže, které traumatizovaný člověk má, jsou normální vzhledem k situacím, které dříve prožil”. Přijetí této reality je první krok ke skutečné změně.