Smíšená úzkostně-depresivní porucha: Co dělat, když se potká úzkost a deprese

Stojíte před zrcadlem, nevíte, jestli jste unavení, nebo zcela vyprázdnení. Srdce se vám třese, i když nic neohrožuje. Myšlenky se točí v kruhu: „Nemám sílu, ale zároveň se bojím, že se nic nezvládne.“ Většina lidí si to vysvětluje jako „jen fázi“ nebo „přehnanou reakci na stres“. Ale pokud se tyto příznaky táhnou měsíce, nebo se střídají - někdy smutek, jindy panika - možná to není jen fáze. Možná je to smíšená úzkostně-depresivní porucha.

Co vlastně smíšená úzkostně-depresivní porucha je?

Nejde o to, že byste měli úzkost a zároveň deprese jako dvě samostatné věci, které se jen překrývají. Jde o jediný stav, kde obě složky jsou stejně silné a nerozeznatelné. Podle ICD-10, mezinárodní klasifikace nemocí, je to diagnóza pro ty, kdo trpí příznaky obou poruch, ale žádná z nich není dostatečně silná, aby se dala diagnostikovat samostatně.

Nejde o náhodné spojení. Úzkost a deprese se navzájem posilují. Stálé napětí, neustálé obavy o budoucnost - to vyčerpává. A když tělo i mysl jsou vyčerpané, začne se cítit beznaděj. A když se člověk cítí beznadějně, začne se bát víc. Vzniká kruh, který se sám sebe udržuje.

Podle výzkumů trpí touto poruchou 5 až 9 % české populace. To je více než 500 000 lidí. A přesto je mnoho z nich nediagnostikováno. Proč? Protože příznaky nevypadají jako „klasická“ deprese nebo úzkost. Není tu jen smutek - je tu i nervozita. Není tu jen třes - je tu i úplná bezradnost. Lidé často chodí k lékaři s bolestmi hlavy, nevolností nebo nespavostí, a nikdo jim neříká: „To je duševní porucha.“

Jak to vlastně cítíte?

Příznaky nejsou jen „špatný náladový den“. Jsou konkrétní, trvalé a výrazně ovlivňují každodenní život.

• Pocit beznaděje a apatie - nic nevypadá důležité, ani dříve oblíbené věci už nezajímají. 92 % pacientů toto zažívá.
• Neustálé napětí - jako byste měli v těle zapnutý alarm, i když není žádné nebezpečí. 89 % má stálý strach z budoucnosti.
• Nespavost nebo přílišný spánek - buď nemůžete usnout, nebo se probudíte unavení, jako byste spali 12 hodin a stále nebyli odpočatí. 78 % toto zažívá.
• Tělesné bolesti - hlava, záda, krk, žaludek. Nejsou způsobené fyzickou nemocí, ale výsledkem stresu. 72 % má svalové napětí, 65 % bolesti hlavy, 58 % potíže s trávením.
• Obtíže se soustředěním - nejste „líní“. Vaše mozek je přetížený. 83 % lidí s touto poruchou se nemůže soustředit na práci, čtení nebo rozhovor.
• Negativní pohled na sebe - „Jsem neschopný“, „Nikdo mě nechce“, „Všechno se mi povede špatně“. 87 % pacientů má tyto myšlenky každý den.

Tělesné příznaky jsou často přehlíženy. Lidé jdou k ortopedovi, gastroenterologovi, neurologovi - a nikdo neříká: „Zkus se podívat na to, co se děje v hlavě.“

Proč to vůbec vzniká?

Není to „přílišný stres“. Není to „slabost“. Je to složitá interakce mezi biologií, myšlenkami a životním prostředím.

Prof. Jan Prašek, autor jedné z nejvýznamnějších českých monografií o této poruše, vysvětluje: často začíná s opakujícími se úzkostnými stavy. Stres z práce, z vztahů, z finančních problémů - to všechno trvá. Tělo neustále vypouští kortizol, adrenalin. Dlouhodobě to vyčerpává nervový systém. A když už není co vypustit, tělo se vzdá. A vstupuje do depresivního stavu - jako ochranná reakce. Je to jako, když se pořádně vypálíte z přetíženého počítače - přestane fungovat, aby se nezničil.

Podle výzkumů z Psychologického ústavu AV ČR je klíčové, že 78 % lidí s nediagnostikovanou SUDP během pěti let vyvine komplikovanější formu poruchy - například chronickou deprese nebo úzkostnou poruchu s panickými útoky. Čím déle to trvá, tím těžší je to vyléčit.

Co se dá dělat? Léčba, která opravdu funguje

Neexistuje jedna „kouzelná tableta“. Ale existuje léčba, která funguje - a to díky kombinaci.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) - základ

KBT není „hovor o problémech“. Je to aktivní nástroj, který vás učí, jak rozpoznat a změnit myšlenky, které vás drží v pasti. Například: „Když nebudu mít všechno pod kontrolou, všechno se zhroutí.“ KBT vás učí: „Co můžu ovlivnit? Co nemůžu? Jak se k tomu přizpůsobit?“

Metaanalýzy ukazují, že KBT má úspěšnost 62-68 %. To je stejně dobře jako léky. A důležité: účinky trvají i po ukončení terapie. Lidé se učí, jak se sama vyrovnat s těžkými dny.

Průměrná délka úspěšné KBT je 16-20 sezení. To je 4-5 měsíců. Každé sezení trvá 50 minut. V Česku je ale problém s přístupem. Na 100 000 obyvatel připadá jen 1,2 kvalifikovaných psychologů specializujících se na SUDP. Čekací doba na první schůzku je 3-4 měsíce. Náklady se pohybují mezi 800 a 1 500 Kč za sezení. Pojišťovny hradí 600 Kč za sezení, maximálně 12 sezení ročně.

Farmakoterapie - kdy a jak?

První volbou jsou SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Například sertralin, escitalopram. Tyto léky nejsou „přímo na šťastného“. Zlepšují schopnost mozku zpracovávat emoce a snižují přehnanou reaktivitu.

Úspěšnost je 55-62 %. To znamená, že u více než poloviny lidí dojde k významnému zlepšení nebo úplné remisi. Ale ne všichni to snesou. 35 % pacientů má sexuální dysfunkci, 28 % nevolnost, 22 % horší spánek - zejména na začátku léčby.

Tricyklická antidepresiva jsou méně účinná - úspěšná jen u 32-38 %. Benzodiazepiny (např. diazepam, alprazolam) jsou nevhodné. I když rychle uklidní, způsobují závislost a tolerance. WHO je od roku 1992 odporučuje pouze pro krátkodobé použití - nikdy jako dlouhodobé řešení.

Pro těžší případy se doporučuje kombinace KBT se SNRI - léky, které působí i na noradrenalin. To zvyšuje úspěšnost na 73-78 %. Ale i tyto léky nejsou „řešení pro všechny“.

Co pomáhá navíc?

KBT se často doplňuje o relaxační techniky. Konkrétně mindfulness - vědomá pozornost na současný okamžik - pomohla 68 % pacientům v klinické studii z roku 2022. Dechová cvičení, procházky v přírodě, jemná pohybová terapie - všechno to pomáhá tělu zjistit, že není v nebezpečí.

Uživatelka Miriam K., 27letá učitelka, popisuje: „První zlepšení jsem pocítila až po 14 týdnech KBT a denních dechových cvičeních. Nebylo to rychlé. Ale bylo to pravé.“

Co nefunguje? Běžné chyby

• „Za pár dní to přejde.“ - Ne. SUDP je chronický stav. Čím dříve začnete léčit, tím rychleji se zlepšíte.
• Léky bez terapie. - 22 % pacientů, kteří brali SSRI jen bez KBT, zažila pouze 20 % zlepšení. Když přidali terapii, zlepšení stouplo na 75 %.
• Nezvládnuté ukončení léků. - Uživatel MarekCZ na Psychologie.cz popisuje: „Po 18 měsících paroxetinu jsem ho zastavil sám. Měl jsem 3 týdny silných úzkostných projevů - jako by se všechno vrátilo s větší silou.“
• Ignorování tělesných příznaků. - Pokud máte bolesti hlavy nebo žaludku, nezaměřujte se jen na analgetika. To neřeší příčinu.

Co se děje v Česku? Nové výhledy

Česká republika má o 15 % vyšší prevalenci SUDP než průměr EU. Proč? Možná kvůli vyšší stigmatizaci - lidé se neodváží říct, že mají problém. Nebo kvůli dlouhodobému stresu v práci a rodině.

Od roku 2018 do 2022 se počet diagnostikovaných případů zvýšil o 18 %. To není náhoda - znamená to, že odborníci lépe rozpoznávají poruchu. A podle WHO bude do roku 2030 SUDP nejčastější poruchou úzkostného spektra v ČR.

Na 1. lékařské fakultě UK v Praze probíhá projekt „AnxDepCare“, který zkouší kombinaci KBT s virtuální realitou. V pilotním testu zlepšil příznaky u 78 % pacientů. V Olomouci testují genetické testy - chcete vědět, který lék vám bude fungovat? To by mohlo zvýšit úspěšnost farmakoterapie z 60 % na 80 %.

Do roku 2025 by měly být výsledky těchto projektů přeneseny do praxe. A možná se v ICD-11 objeví SUDP jako samostatná diagnóza - což by znamenalo, že se léčí jako onemocnění, ne jako „něco mezi“.

Co teď?

Nečekáte, až to „přejde“. Neříkáte si: „Jsem slabý.“ Necháváte bolesti hlavy nebo nevolnost být „jen fyzickým problémem“.

První krok je rozpoznání. Pokud jste 2-3 měsíce cítili kombinaci úzkosti a deprese - nejste sami. A není to vaše vina.

Druhý krok je kontakt. Najděte psychologa specializujícího se na úzkostné a depresivní poruchy. V Česku je to těžké, ale ne nemožné. Vyhledejte na stránkách České psychologické společnosti. Nebo se zeptejte na psychologické poradně v městě - některé mají i čekací seznamy.

Třetí krok je trpělivost. Léčba není rychlá. Ale je účinná. Když dodržíte plán s pravidelností nad 85 %, dosáhnete 2,3krát lepších výsledků.

A nezapomeňte: nejde o to, aby jste „byli šťastní“. Jde o to, aby jste se znovu naučili žít - s tím, že někdy je těžké. A že to je v pořádku.

Nejde o to, abyste „překonali“ svou poruchu. Jde o to, abyste se naučili žít s ní - a najít v ní způsob, jak znovu začít žít.