Kognitivní omyly u závislostí - Jak pracovat s racionalizací a popřením

Kognitivní omyly jsou systematické chyby v myšlení, které člověka s závislostí vedou k udržování škodlivých návyků a brání přijetí reality. V praxi se u jedinců s alkoholismem, drogovou závislostí nebo závislostí na hraní často objevují dva hlavní obranné mechanismy - popření a racionalizace. Tento článek vám ukáže, jak tyto omyly rozpoznat a jak s nimi efektivně pracovat během kognitivně‑behaviorální terapie (KBT).

Co jsou kognitivní omyly u závislostí?

U lidí, kteří bojují se závislostí, myšlenkové vzorce často fungují jako maska. Popření představuje úplné odmítnutí faktu, že existuje problém (např. „Nemám žádný problém, přestanu, kdykoliv budu chtít“). Racionalizace pak vytváří zdánlivě logické výmluvy, které užívání ospravedlňují (např. „Piju, abych zvládl stres v práci“). Oba procesy jsou automatické - klient si často ani neuvědomuje, že jsou podveden svým vlastním myšlením.

Podle American Society of Addiction Medicine (ASAM, 2011) jsou tyto omyly součástí širšího souboru „kognitivních zkreslení“, která posilují neurobiologický „odměnový“ okruh a ztěžují změnu chování.

Jak popření a racionalizaci poznat v praxi?

• Popření: klient odmítá hovořit o důsledcích užívání, bagatelizuje fáze relapsu nebo se soustředí na „dobré“ stránky látky.
• Racionalizace: často doprovází fráze typu „potřebuji to k výkonu“, „bez toho se necítím kompletní“, nebo „všichni to dělají“.
• Minimální důsledky: podceňování škod (např. „Není to tak špatné, jen jednou týdně“).
• Kontrolní iluze: přesvědčení, že užívání je plně pod kontrolou („Vždy vím, kdy přestat“).

Terapeut obvykle během 2‑3 úvodních sezení tyto vzorce mapuje pomocí strukturovaného dotazníku „Kognitivní profyl závislosti“, který byl standardizovaný Ministerstvem zdravotnictví v roce 2024.

Techniky, které rozbijí omyly

V KBT existuje několik osvědčených metod, jak klienta přimět k uvědomění a změně myšlenkových vzorců.

1. Sókratické dotazování (Socratic questioning)

Terapeut pokládá otevřené otázky typu: „Jaké máš důkazy, že tvá myšlenka je pravdivá?“ nebo „Co by se stalo, kdyby se ukázalo, že je nepravdivá?“. Cílem je, aby si klient sám odhalil slabiny v logice.

2. Trojí sloupec

Klient zapíše situaci, automatickou myšlenku a poté eviduje důkazy pro i proti této myšlence. Tento postup popsal Prof. Tomáš Rambousek v publikaci z 2021 a ukazuje se jako nejúčinnější při řešení racionalizace.

3. Myšlenkový deník 2.0

Mobilní aplikace „Myšlenkový deník 2.0“, spuštěná v 2023, umožňuje klientům během dne zaznamenávat spouštěče, myšlenky a následné reakce. Data z prvních šesti měsíců (4 217 uživatelů) ukázala, že pravidelný zápis zvyšuje povědomí o omylech o ≈ 30 %.

4. „Kognitivní dekondicionace“

Metoda vyvinutá Prof. Jiřím Rabochem v 2023 cílí přímo na racionalizaci u alkoholiků. Pomocí specifických expozic a reframingu pomáhá klientům „odpojit“ logické výmluvy od emočních potřeb.

Co říkají studie a praxe?

Podle českého časopisu pro klinickou psychologii a psychohygienu (2021) dosahuje KBT výrazně vyšší udržitelnosti abstinence, zejména u středně závažných alkoholových a pervazivních závislostí. U těžkých opiátových případů je však nutná kombinace s medikací.

Výzkumy také upozorňují na omezení: minimální 12‑týdenní program je potřebný k dosažení změny, a pokud se popření neprolomí v první fázi, až 17 % klientů terapii přeruší (Ústav adiktologie, 2023).

Časté chyby terapeutů a jak se jim vyhnout

• Předčasné konfrontování popření - bez vytvoření terapeutického vztahu může klient reagovat odmítnutím (zaznamenáno u 65 % nováčků).
• Ignorování biologických faktorů - přílišná zaměřenost na myšlenkové vzorce může vést k „kognitivnímu determinismu“ (kritika PhDr. Jany Štěpánkové).
• Chybějící podpora po identifikaci omylu - klient potřebuje konkrétní strategie, jak nahradit racionalizaci zdravými alternativami.

Prof. Jiří Raboch zdůrazňuje, že „první krok je prolomit popření, až pak může terapie fungovat“ - tedy budujte důvěru, používáte otevřené otázky a respektujte klientovu tempo.

Praktický plán pro klienta

1. Úvodní screening - 2‑3 sezení, během nichž terapeut pomocí dotazníku mapuje omyly.
2. Stanovení cílů - definujte konkrétní, měřitelné cíle (např. „Zaznamenat všechny racionalizační výmluvy během 1 týdne“).
3. Nasazení technik - vyberte 1‑2 metody (Socratic questioning + trojí sloupec) a trénujte je v sezení i doma.
4. Monitorování - používáte Myšlenkový deník 2.0, kontrolujete důkazy a opravujete chybné přesvědčení.
5. Revize a posílení - po 4‑6 týdnech vyhodnoťte pokrok, upravte strategie a připravte plán pro prevenci relapsu.

Klienti, kteří dodržují tento rámec, dosahují „momentu pravdy“ průměrně ve 3. měsíci terapie - to je moment, kdy popření ustupuje a motivace ke změně roste.

Co dál? Jak udržet změnu po terapii

Po ukončení intenzivní fáze je klíčové pokračovat v sebehodnocení. Doporučujeme:

• Pravidelně (měsíčně) revidovat deník a záznamy o omylech.
• Zapojit se do podpůrných skupin, kde můžete sdílet „záchytné body“ a získat zpětnou vazbu.
• V případě náhlého relapsu využít krizový plán, který zahrnuje rychlé rozpoznání racionalizace a kontakt na terapeuta.

Jednoduchý, ale systematický přístup k odhalování a upravování kognitivních omylů dává klientům moc změnit vlastní příběh - a to i po letech závislosti.